OPERACE LITÉ OLOVO Z POHLEDU IZRAELSKÝCH STRATEGIÍ ODSTRASOVÁNÍ/OPERATION CAST LEAD AS SEEN FROM THE POINT OF VIEW OF ISRAELI DETERRENCE STRATEGIES

Abstract

The study is concerned with the Israeli invasion to Gaza (named by Israelis operation Cast Lead) which was launched in December 2008 and provoked a lot of controversy. One particular stream of public discussion which perked up at the time of pulling back Israeli forces has been dealing with the question if the operation was successful in terms of improving Israeli deterrent potential. The study also asks this question but in a more profound and structured manner. In order to do so it sees the operation and a few preceding and following months through the lens of four different conceptions of deterrence which can be found in Israeli security thinking (and were laid out by Uri Bar-Joseph in 1998). More specifically, the study tries to answer these questions: Which strategy of deterrence had Israel used before operation Cast Lead? Which strategy could have been strengthened by the operation? Did this strengthening actually occur? [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Abstrakt

Clánek se zabývá izraelskou invazí do pásma Gazy (kterou Izrael nazval Operace Lité olovo), která probehla v prosinci 2008 a vyvolala mnozství kontroverzí. Jeden z konkrétních proudu verejné diskuse, která se rozproudila v dobe stahování izraelských sil, se zabýval otázkou, zda byla operace úspesná ve smyslu zdokonalení izraelského odstrasovacího potenciálu. Tento clánek si rovnez klade tuto otázku, avsak dukladným a strukturovaným zpusobem. Za tímto úcelem sleduje operaci a nekolik predcházejících a následujících mesícu z pohledu ctyr ruzných koncepcí odstrasování, které lze nalézt v izraelském bezpecnostním myslení (a které byly definovány Uri Bar-Josephem v roce 1998). Konkrétne se clánek snazí odpovedet na tri otázky: Kterou strategii odstrasování Izrael pouzíval pred operací Lité olovo? Kterou strategii mohla operace posílit? Doslo skutecne k takovému posílení?

Abstract

The study is concerned with the Israeli invasion to Gaza (named by Israelis operation Cast Lead) which was launched in December 2008 and provoked a lot of controversy. One particular stream of public discussion which perked up at the time of pulling back Israeli forces has been dealing with the question if the operation was successful in terms of improving Israeli deterrent potential. The study also asks this question but in a more profound and structured manner. In order to do so it sees the operation and a few preceding and following months through the lens of four different conceptions of deterrence which can be found in Israeli security thinking (and were laid out by Uri Bar-Joseph in 1998). More specifically, the study tries to answer these questions: Which strategy of deterrence had Israel used before operation Cast Lead? Which strategy could have been strengthened by the operation? Did this strengthening actually occur?

Klícová slova

Izrael, Hamás, izraelsko-palestinský konflikt, prubezné odstrasování, specifické odstrasování, strategické odstrasování, kumulativní odstrasování.

Keywords

Israel, Hamas, Israeli-Palestinian conflict, current deterrence, specific deterrence, strategic deterrence, cumulative deterrence.

ÚVOD

Stat se zabývá konceptem odstrasování ve strategickém myslení Izraele. Ten se na pocátku roku 2009 opet dostal do popredí politické a verejné debaty spojené s izraelsko-palestinským konfliktem, a to ve vztahu k operaci Lité olovo. Behem této operace zaútocily letecké a o týden pozdeji i pozemní vojenské síly Izraele na pásmo Gazy, tercem jejich útoku byla vojenská a politická infrastruktura palestinské organizace Hamás.1 Predevsím zapojení pozemních sil melo podporit dosazení jednoho z hlavních cílu operace: obnovení odstrasovacího potenciálu izraelské armády (Israeli Defense Forces, dále IDF).

Tento cíl oficiálne vytycil mluvcí IDF,2 coz podstatne prispelo k chápání operace ve vztahu ke strategii odstrasování v prohláseních politiku a stejne tak v analýzách politických komentátoru. Vetsina analýz, jejichz autori casto nepostrádají schopnost bystrého úsudku, vsak pracovala s konceptem odstrasování velmi povrchne, coz se významne podepsalo na relevanci záveru techto analýz.3 Primární snahou této studie je prispet k debate analýzou, jez zasadí operaci Lité olovo do sirsího rámce strategického myslení Izraele se zvlástním ohledem na koncept odstrasování v nem. Práce staví na konceptualizaci odstrasování v izraelské strategii, kterou v roce 1998 publikoval v casopise Security Studies Uri Bar-Joseph a jez rozlisuje 4 typy odstrasování.4

Konkrétne si studie klade za cíl zodpovedet tyto 3 otázky:

1. Jaký typ - pokud nejaký - odstrasování pouzil Izrael vuci Hamásu pred zahájením operace?

2. Který z typu odstrasování mohl (mel) izraelský útok do Gazy posílit?

3. Doslo k posílení nekteré ze strategií odstrasování?

PRUBEZNÉ, SPECIFICKÉ, STRATEGICKÉ A KUMULATIVNÍ ODSTRASOVÁNÍ

Koncept odstrasování je pevnou soucástí národní strategie Izraele od vzniku státu v roce 1948. Uri Bar-Joseph vsak upozornuje, ze v kontrastu k USA bylo izraelské strategické myslení ponejvíce rozvíjeno praktiky (politiky) a jako takové nebylo nikdy propracováno do ucelené, explicitne vyjádrené teorie.5 Krome absence nevojenského národnebezpecnostního orgánu az do roku 1999 k této skutecnosti prispelo zámerné nepriznání jaderné cásti odstrasovacího potenciálu (tzv. opaque arsenal), které ztezuje zapojení nestátních intelektuálních zdroju do vytvárení národní strategie.6 Problém omezuje i tuto stat, jez pri konceptualizaci odstrasování v strategickém myslení Izraele nemuze vycházet z oficiálních dokumentu, na rozdíl napr. od analýzy strategického myslení USA, která muze vyuzít celou radu odtajnených materiálu (jako jsou cásti starsích Nuclear Posture Review). Studie proto vychází z konceptualizace odstrasování predlozené Uri Bar-Josephem, který si vytycil úkol vysledovat a explicitne popsat koncept odstrasování v izraelském strategickém myslení.7

Jádrem logiky odstrasování je vytvorení hrozby odstrasujícím aktérem, která vystavuje odstrasovaného riziku, ze pokud zahájí neprátelskou akci, dojde k odpovedi odstrasujícího aktéra. Tato hrozící odpoved je pritom formulovaná jako prinejmensím tak silná a rázná, aby predpokládaným výsledkem konfliktu byla situace, v níz utrpené ztráty na strane odstrasovaného prevazují jeho zisky. Klícovým faktorem strategie odstrasování se jeví duveryhodnost provedení odpovedi v prípade, ze by odstrasovaný aktér hrozbu ignoroval; duveryhodnost lze popsat jako "schopnost operacionalizace a ochotu vykonání deklarovaných hrozeb".8

Izraelské odstrasování spoléhá prevázne na konvencní síly, je prímé (v drtivé vetsine prípadu nejde o tzv. rozsírené odstrasování, viz dále) a takrka exkluzivne chrání strategické zájmy (nikoli zájmy související s prestizí státu).9 Bar-Jospeh poukazuje na to, ze "zlatý fond" typologií odstrasování v rámci strategických studií není pro izraelský prípad vzdy vhodný.10 Základní typy odstrasování bývají identifikovány na základe kritéria kontextu, v nemz se strategie pouzívá (odstrasování okamzité a obecné),11 kritéria povahy hrozby (konvencní a jaderné)12 a kritéria povahy hodnot nebo zájmu, kvuli nimz je strategie pouzita (prímé a rozsírené)13. Pro správné porozumení role konceptu odstrasování v izraelském strategickém myslení se musíme dle Bar-Jospeha podrobne zamerit na cíle odstrasování. Na základe tohoto parametru nachází tento autor 4 odlisné strategie odstrasování v izraelském bezpecnostním myslení:14

1. prubezné (current) odstrasování, které má za cíl zabránit eskalaci neprátelského jednání na úrovni konfliktu nízké intenzity (low-intensity conflict);

2. specifické odstrasování, které se snazí zabránit neprátelum v rozpoutání krize, která by ohrozila vnitrní nebo vnejsí zájmy Izraele;

3. strategické odstrasování, jehoz cílem je zabránení velké válce (general war);

4. kumulativní odstrasování, jez má budovat v arabském svete presvedcení, ze arabsko-izraelský konflikt nepujde vyresit vojensky za akceptovatelnou cenu, a to nejen v krátkodobém, ale i dlouhodobém horizontu; cílem je presvedcit arabské elity, ze konflikt musí být vyresen nevojenskými nástroji.15

Následující text predstavuje definice jednotlivých typu,16 které dále upresnuje prilozená tabulka.

Prubezné odstrasování je deklarování hrozby pouzití síly (popr. demonstrativní rozmístení vojenských sil na hranicích státu apod.), které má za cíl odradit protivníka od zapocetí akcí, které by vedly k narusení statu quo v kontextu konfliktu nízké intenzity. Bar-Joseph pouzitím konceptu obvykle odkazuje k izraelskému úsilí presvedcit protivníky (zejména pomocí odvetných opatrení), ze eskalace neprátelského jednání pro ne není výhodná, jelikoz cena za toto jednání by byla prílis vysoká. Koncept se nevztahuje na problém velké války, typické neprátelské jednání zde predstavují infiltrace, incidenty na hranicích a teroristické útoky. Pojem prubezné odstrasování s sebou nese dva konceptuální problémy: urcení mezí konfliktu nízké intenzity a rozlisení v tomto kontextu cílu odstrasování a cílu nátlakové diplomacie. Nátlaková diplomacie oznacuje snahy presvedcit protivníka, aby zastavil operace, které provádí, resp. obnovil stav pred jejich zapocetím. Jelikoz se snazí primet protivníka k akci, spadá nátlaková diplomacie do kategorie "donucení" (compellence), tedy "sesterskému" konceptu ve vztahu k "odstrasování" (deterrence).17 Bar-Joseph povazuje za úspesné pouzití prubezného odstrasování prípad, kdy hrozby selzou v zastavení konfliktu, avsak zabrání jeho eskalaci.

Specifické odstrasování se vztahuje ke strategii, jejímz cílem je presvedcit protivníka, aby se vyvaroval konkrétní akce (vyjma rozpoutání velké války), která má za cíl zmenu statu quo. Tento typ odstrasování je v praxi operacionalizován za pomoci vytycení tzv. red lines. Ty fungují jako indikátory, jejichz aktivování signalizuje ohrození vitálních zájmu státu, a útocník tak muze ocekávat vojenskou odpoved nebo i rozpoutání války. Red lines de facto ríkají, jakou akci odstrasující stát povazuje za casus belli. Izraelci spatrují v pouzití specifického odstrasování tri výhody. Za prvé, definování pravidel hry notne snizuje riziko vypuknutí války omylem. Za druhé, jasné vytycení "red line" usnadnuje v prípade jejího porusení získání legitimity pro odpoved ze strany vnejsích aktéru, zejména USA. Za tretí, specifické odstrasování je povazováno za úcinný nástroj k prevenci prekvapivého napadení. To vyzaduje urcité operacní prípravy na strane útocníka a rada techto príprav, napr. posilování vojenské prítomnosti na hranicích, muze být oznacena za red line, takze odstrasovaný stát musí pocítat s mnohem vetsím rizikem pri snaze provést prekvapivý útok.

Strategické odstrasování je taktika, jez si klade za cíl odradit protivníka od zahájení jakéhokoli typu akce velkého rozsahu, která by ohrozila odstrasující stát, zejména od zahájení velké války. V úzkém kontextu konvencních sil je odstrasení dosazeno funkcí dostatecných kapacit k zabránení protivníkovým cílum na bitevním poli konvencními silami. V kontextu arabsko-izraelského konfliktu hraje významnou roli percepce Izraele ze strany Arabu jako státu, jenz vlastní jaderné síly a je ochoten je pouzít. Primárním cílem strategického odstrasování vzdy bylo presvedcit arabské státy, ze pouzití sil, které by mohly ohrozit existenci Izraele, nakonec prinese vetsí ztráty nez zisky. Nejhorsí prípad, jemuz se snazí zabránit strategické odstrasování, je scénár, v nemz na Izrael prekvapive zaútocí armády vsech sousedních arabských státu ze vzduchu, na dvou pozemních a na dvou námorních frontách. Strategické a specifické odstrasování se vzájemne podporují a doplnují. Typ specifického odstrasování vymezuje pravidla, jejichz porusení muze protivníkovi prinést ztráty, které není ochoten podstoupit. Strategické odstrasování ukazuje protivníkovi, jaká muze být konecná cena za porusení techto pravidel.

Kumulativní odstrasování predstavuje dlouhodobou politiku, jez má za cíl presvedcit vsechny neprátele v regionu o tom, ze ukoncení konfliktu znicením Izraele je bud nemozné, anebo cena a riziko, které by si tato nárocná akce vyzádala, prevazují nad zisky z ní. Nikoli náhodou má tento typ odstrasování významnou úlohu práve v Izraeli, který byl o snaze svých neprátel znicit jej (nejen porazit) relativne casto informován. Zeev Maoz tento koncept povazuje za jeden z devíti "stavebních kamenu" izraelské národnebezpecnostní politiky.18 Kumulativní odstrasování nutí protivníky státu rozlisit svá prání a aktuální dosazitelné politické cíle.

Odstrasování tohoto typu je vystaveno na izraelské demonstraci síly (vojenská vítezství, demonstrovaný konvencní a jaderný potenciál) a je v souladu s typy predchozími. Cím delsí cas uplynul bez velké války (tj. strategické odstrasování bylo úspesné), tím silneji se existence Izraele jeví jako fakt, s nímz se budou muset protivníci smírit. S prubezným odstrasováním se kumulativní pojí tak, ze pri rozhodování o pouzití omezené síly klade protivníkum na mysl otázku, jestli je znicení Izraele mozné. Pokud zní odpoved "ne", objevuje se dalsí otázka: má omezený konflikt smysl? Specifické odstrasování se snazí zabránit neprátelum, aby si vytvorili podmínky, které jim umozní zvítezit v konfliktu vojenskou silou; strategické odstrasování má za cíl odradit neprátele od pokusu znicit Izrael ted nebo v dohledné dobe; kumulativní odstrasování je pak dlouhodobá strategie, která má neprátele presvedcit, ze znicení Izraele je a bude nemozné nebo prílis riskantní a nákladné.

STRATEGIE ODSTRASOVÁNÍ POUZITÉ VUCI HAMÁSU PRED OPERACÍ LITÉ OLOVO

Obsahem této kapitoly je analýza zkoumající, jaké typy odstrasování byly aplikovány vuci Hamásu v období pulrocního prímerí, zejména pak v konecné fázi tohoto období, které predcházelo operaci Lité olovo.

K jednání Izraele pred útokem na Gazu se bezesporu vztahuje koncept prubezného odstrasování. Spor Izraele s Hamásem je konfliktem nízké intenzity. Jedná se o konflikt asymetrický, v nemz se slabsí strana - Hamás - uchyluje k teroristickým metodám boje; Hamás je vojensky neporovnatelne slabsí nez Izrael, a proto se ani nesnazí prímo vojenské síly s zidovským státem merit. Namísto toho preferuje útoky na civilní cíle, jez mají vyslat signál o prítomné hrozbe, které vsak prakticky nepriblizují Izrael k vojenské porázce. Izrael vuci Hamásu dlouhodobe uplatnuje strategii represí. Po úspesném raketovém nebo dríve casteji sebevrazedném bombovém útoku obvykle následuje odpoved - útok na místo, odkud doslo k odpálení rakety, popr. útoky na vudcí predstavitele organizace.19 Tyto odvetné útoky je mozné chápat v rámci logiky prubezného odstrasování. Izrael se snazí presvedcit Hamás, ze eskalování konfliktu - napr. zajímáním izraelských vojáku, zintenzivnením raketových útoku apod. - bude mít za následek tvrdou odvetu a v záveru bude stát Hamás prílis mnoho. Strategie prubezného odstrasování je ze strany Izraele vuci Hamásu uplatnována dlouhodobe. V sobotu 19. prosince vyprselo prímerí uzavrené mezi Hamásem a Izraelem presne pred sesti mesíci. Moment, kdy Hamás odmítl s Izraelem prodlouzit prímerí a zacal území zidovského státu ostrelovat raketami, predstavuje selhání strategie prubezného odstrasování.

Pouzil Izrael pred vypuknutím ozbrojeného konfliktu ke konci prosince roku 2008 strategii specifického odstrasování? Bylo by tomu tak, pokud by Izrael hrozil odvetným opatrením v prípade, ze Hamás provede konkrétne definovanou akci. Odpoved na otázku nalezneme v následujícím vyjádrení ministryne zahranicí Izraele Cipi Livni, která zaznela dva dny pred zahájením operace Lité olovo na setkání s egyptským prezidentem Mubarakem:

"Hamás musí pochopit, ze základní touha Izraele zít v klidném regionu neznamená, ze je Izrael ochotný akceptovat pokracující útoky na jeho populaci. Dost je dost. Nemuzeme akceptovat tuto situaci a tato situace se zmení. (...) Kdyz na vás vystrelí, odpovíte."20

Izrael pohrozil pouzitím síly, nikoli vsak proto, aby odstrasil Hamás od provedení urcité akce. Jiz pred formálním ukoncením prímerí zacaly na území Izraele dopadat rakety a granáty odpálené z Gazy v reakci na izraelský útok, jehoz tercem byl paserácký tunel.21 Opakované hrozby pouzití síly mely za cíl donutit Hamás prestat s útoky a vrátit se k situaci za fungujícího prímerí pred listopadem 2008. Tyto izraelské kroky proto vysvetluje výse naznacený koncept nátlakové diplomacie, nikoli teorie odstrasování.

Strategické odstrasování je v prípade konfliktu s Hamásem zcela mimo hru, jelikoz Hamás ani zádná dalsí palestinská organizace nemá dostatecné kapacity na to, aby se mohla alespon pokusit vést s Izraelem regulérní válku. Strategické odstrasování vuci Hamásu by presto mohlo být relevantní, pokud by organizace mela výjimecne silnou podporu s Izraelem sousedících státu ci s nimi spíse byla ve vojenské alianci. Nejvýraznejsím spojencem Hamásu je v soucasnosti Írán, a byt nejde o zanedbatelný fakt, nebezpecí prímého ozbrojeného konfliktu velkého rozsahu v této souvislosti Izraeli nehrozí, prestoze Hamás i Írán mají vazby na Sýrii a Hizballáh.22 Ackoli Sýrie predstavuje pro Izrael neprátelského aktéra (predevsím kvuli její podpore organizacím vyuzívajícím teroristické metody boje), v posledním roce se objevují urcité náznaky vylepsení vztahu.23 Hizballáh v soucasnosti nepredstavuje z perspektivy jeho vojenských kapacit i potenciálne nebezpecných aliancních vazeb pro Izrael strategickou hrozbu ani zrejme nemá na vojenském stretu zájem.24 Konecne s Egyptem a Jordánskem udrzuje Izrael relativne dobré a stabilní vztahy.

Strategie kumulativního odstrasování je zacílena plosne na vsechny k Izraeli neprátelské státní i nestátní aktéry. Hamás je objektem této kontinuálne aplikované strategie a v tomto kontextu není jedním z rady; na rozdíl od vetsiny neprátel Izraele Hamás prostrednictvím nekterého ze svých vudcu cas od casu vysloví zámer znicení Izraele.25 Vojenské vítezství nad Hamásem proto muze mít obzvláste exemplární úcinek. Kumulativní odstrasování pred operací Lité olovo neselhalo; Hamás opakovane uvádel, ze ostrelování Izraele v prubehu listopadu a prosince roku 2008 má za cíl dosáhnout uvolnení probíhající blokády Gazy a dokázal, ze v rovine krátkodobých a strednedobých politických cílu je schopen vyjednávat.26

POSÍLILA OPERACE LITÉ OLOVO ODSTRASOVACÍ POTENCIÁL IZRAELE?

Následující rádky této kapitoly se snazí zodpovedet otázku, jestli operace Lité olovo posílila odstrasovací potenciál Izraele, a splnila tak jeden ze svých hlavních cílu. Nejprve je nezbytné zjistit, jestli operace tohoto charakteru a proti aktérovi typu Hamásu vubec mohla posílit do budoucna nekterou ze ctyr strategií odstrasování. Pokud ano, zbývá zjistit, zdali se to IDF v rámci této operace podarilo.

Odvetná opatrení jsou jednou z metod, jak posilovat duveryhodnost prubezného odstrasování (tj. ochotu a schopnost vyplnit hrozby). Prubezné odstrasování je na rozdíl od specifického dlouhodobou strategií (pouzití specifického odstrasování muze být jednou z kapitol pouzití strategie prubezného odstrasování), která je jako taková cas od casu podrobována testu.27 Jak bylo zmíneno, neschopnost Izraele odstrasit Hamás od provádení raketových a minometných útoku v kontextu blízícího se vyprsení z obou stran dlouho dodrzovaného prímerí znamená selhání prubezného odstrasování. Zahájení operace Lité olovo je pak mozné velmi snadno chápat jako snahu o potvrzení verohodnosti hrozeb.

Jak napovídá vývoj událostí a prohlásení izraelských predstavitelu v kontextu tohoto vývoje, motiv posílení verohodnosti hrozeb mel zásadní význam pri rozhodování o vyslání pozemních vojsk do Gazy. V prohlásení o zahájení druhé fáze operace ministr obrany Ehud Barak rekl:

"Peclive jsme zvázili vsechny moznosti. Nejsme lacní války, avsak nedopustíme, opakuji nedopustíme, aby nase mesta, vesnice a civilisté byli vytrvale napadáni Hamásem. Nebude to lehké ani krátké, ale my jsme odhodláni."28

Cíle druhé fáze operace popsal mluvcí IDF, brigádní generál Avi Benajahu, takto:

"Druhá fáze operace Lité olovo byla zahájena, aby podporila nase klícové cíle, jimiz jsou zpusobení tezkých ztrát teroristické organizaci Hamás a posílení deterence Izraele za úcelem vytvorení lepsí, posléze dlouhodobe udrzované bezpecnostní situace obyvatel jizního Izraele."29

Je treba upozornit na fakt, ze presné hodnocení míry úspechu izraelské snahy posílit operací Lité olovo odstrasující potenciál IDF vyzaduje delsí casový odstup, nez jaký delí od operace psaní tohoto clánku (cca 10 mesícu). Proto je treba pristupovat k tezím hodnotícím operaci z tohoto pohledu jako k informovanému tipu.

Navýsil se po operaci Lité olovo odstrasující potenciál Izraele vuci Hamásu v kontextu strategie prubezného odstrasování? Odpovedí bude skutecnost, zda dojde ke zmírnení konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, nebo tomu bude naopak. Pocet raket a granátu odpálených Hamásem po operaci významne poklesl30 a tento stav trval az do doby psaní techto rádek (ríjen roku 2009)31. Nelze vsak odhlédnout od skutecnosti, ze operace poskodila materiály kapacity Hamásu a pokles útoku nebyl zcela jiste efektem pouze odstrasování. Operace v materiální rovine Hamás poskodila, ale zároven posílila jeho postavení mezi obyvatelstvem v Gaze a také upevnila presvedcení Palestincu, ze je treba stavet se Izraeli na odpor silou.32 Vzhledem k faktu, ze obnova kapacit Hamásu zacala uz behem operace, je nicméne mozné po deseti mesících od operace ríci, ze úcinnost strategie prubezného odstrasování byla posílena. Hamás nikterak nepolevil ve svém neprátelském postoji vuci Izraeli (mj. k 11. ríjnu stále drzí v zajetí izraelského vojáka Gilada Salida) a také dosud nedosáhl hlavního aktuálního cíle - zrusení izraelské blokády, tj. cíle, jehoz se v prosinci 2008 nechtel zríci i za cenu ozbrojené konfrontace. Nyní vsak problém pretrvávající blokády neresí silou, a je tedy mozné ríci, ze je odstrasen (prinejmensím do doby nez posílí).

Na operaci Lité olovo je mozné nahlízet stejne ve vztahu k specifickému, strategickému i kumulativnímu odstrasování. Úspesná vojenská akce Izraele mohla prospet vsem trem strategiím, ovsem kazdé v ponekud odlisné míre. Pozitiva této operace v kontextu strategií odstrasování z pohledu Izraele opet lezí v podání dukazu o ochote Izraele dostát z deklarovaných hrozeb vyplývajícím závazkum a také jeho schopnosti tyto závazky vykonat. Lité olovo vyslalo vsem neprátelským aktérum poselství, ze Izrael se nebrání pouzití vojenské síly, pokud to pokládá za nezbytné k zajistení národních zájmu. Operace muze být o neco významnejsí pro specifické odstrasování, jelikoz Izrael deklaroval urcité jednání protivníka jako neakceptovatelné a po vojenské odvete volající, a kdyz nedoslo k jeho zastavení, svá slova o "neakceptovatelnosti" potvrdil.33

Dále je nutné zhodnotit vojenskou efektivitu Izraele. Tu zidovský stát jednoznacne potvrdil. Podle oficiálních statistik IDF zemrelo pri operaci 1 166 Palestincu, z nichz 709 meli tvorit príslusníci Hamásu; Izraelci údajne prisli v bojích o 9 vojáku, z toho nejméne tri se stali obetí tzv. friendly fire (!).34 Palestinské zdroje uvádejí 1 417 mrtvých Palestincu, z toho 926 civilistu.35 Izraelci nenasli v Gaze soupere, který by se jim mohl postavit.

Operace v Gaze vsak mohla prokázat sílu IDF pouze omezene, a tak i její vliv na verohodnost strategického a kumulativního odstrasování je limitovaný. Strategické odstrasování se snazí zabránit velké válce, která je testem docela jiné úrovne, nez byla operace v Gaze. I zpusob boje a nasazené bojové prostredky se ve znacné míre lisí. IDF prokázala schopnost úcinného zásahu vuci nestátnímu aktérovi, volícímu netradicní bojové metody, a prispela tak k obnovení cástecne narusené reputace po Druhé libanonské válce s Hizballáhem, který se v tomto konfliktu nízké intenzity jevil Izraeli takrka jako rovnocenný souper. Na druhou stranu faktem také je, ze Hamás se nevzdal nebo nebyl porazen, k zastavení boju doslo po jednostranném vyhlásení prímerí ze strany Izraele. Také se mu darilo po celou dobu trvání operace odpalovat rakety, coz se pro Hamás, který si uvedomoval motivy Izraele a chtel prokázat neschopnost státu dosáhnout svého, stalo hlavním cílem.36

Malým dílem operace prispela ke strategii kumulativního odstrasování, které vsak napr. vuci Hamásu není v soucasnosti zapotrebí. Strategické odstrasování se týká státních aktéru a jeho nezanedbatelnou soucástí, jak bylo receno, je (stejne jako u odstrasování kumulativního) percepce Izraele jako jaderného státu ze strany odstrasovaného. V techto souvislostech se nejeví operace Lité olovo pro odstrasování jako významná.

ZÁVER

Ve snaze dobrat se odpovedi na otázku, zdali posílila operace Lité olovo odstrasovací potenciál Izraele, je treba nejprve podrobne konceptualizovat pojem odstrasování. Tato práce tak ucinila a dále zúzila výzkumný problém na otázku, jestli operace posílila odstrasovací potenciál Izraele z pohledu bezpecnostních orgánu tohoto státu (jelikoz studie vychází z konceptualizace odstrasování, které je vlastní izraelskému strategickému myslení).

Jako smysluplné se jevilo nejdríve zjistit, zda byl nejaký druh odstrasování pouzit vuci Hamásu pred zahájením operace. Pokud ano, byl by samotný fakt zahájení operace dokladem selhání odstrasování, jelikoz by muselo dojít k vyplnení (zavrzené) hrozby. Bylo tomu tak, jelikoz Izrael vuci Hamásu, ale i napr. Hizballáhu, dlouhodobe uplatnuje strategii prubezného odstrasování, jíz se snazí zabránit eskalaci ozbrojených konfliktu (ozbrojené potycky na hranicích jsou s temito aktéry v Izraeli na denním porádku). Prubezné odstrasování je strategie dlouhodobá, a proto i konecné hodnocení její úspesnosti je treba provádet s odstupem a v rámci delsího casového úseku. Operaci Lité olovo je mozné chápat jako jednu epizodu, jako jeden z rady testu, jez jsou pro hodnocení zapotrebí. V nem strategie selhala, a z tohoto pohledu je pak mozné rozumet i samotnému prubehu operace - izraelská vláda se rozhodla po prvním týdnu letecké kampane nasadit i pozemní vojska, aby prokázala ochotu a schopnost vyplnit hrozby a tím do budoucna zlepsit sance na úspesné (prubezné) odstrasování.

Z pohledu této strategické doktríny je pak dost dobre mozné, ze operace - potvrzením verohodnosti hrozeb - posílila odstrasovací potenciál Izraele. V dusledku muze být Hamás docasne odstrasen. Zásadní otázka, která vsak prekracuje rámec této práce, zní, zda tvrdé zásahy Izraele vuci Palestincum prispívají k vyresení konfliktu, nebo alespon ke zmírnení radikality protivníku v dlouhodobém horizontu.37

Jak bylo ukázáno, specifické odstrasování pred zahájením operace pouzito nebylo, jelikoz ke konci prosince se v rámci dvoumesícní krize jiz Izrael snazil donutit Hamás k zastavení raketových a minometných útoku, tzn. donutit ho k akci, a tak doslo k vyuzití metod nátlakové diplomacie. Jelikoz je vsak logika konceptu nátlakové diplomacie a specifického odstrasování podobná, je mozné ríci, ze vpád do Gazy muze do budoucna dodat verohodnosti Izraele pri vyplnování hrozeb, jez budou mít za cíl odstrasit neprítele od provedení konkrétní (specifické) hrozby.

Operace pak byla o poznání méne relevantní k taktice strategického a kumulativního odstrasování, které se vztahují k ohrození daleko vetsí intenzity, nez jaké predstavuje Hamás. Strategické odstrasení se snazí zabránit vypuknutí velké války s okolními státy, kumulativní odstrasování se snazí docílit situace, kdy aktéri ohrozující existenci Izraele dojdou k presvedcení, ze vojenské síly jim v jednání s Izraelem budou k nicemu. Hamás není aktérem, jenz by existenci Izraele ohrozoval, a tak operace Lité olovo muze být v tomto kontextu nazírána pouze jako signál relevantním aktérum. Pro ty jsou vsak daleko silnejsím varováním drívejsí ozbrojené konflikty vetsího charakteru a samotný fakt kvality a kvantity izraelských konvencních, v neposlední rade nukleárních sil.

Footnote

POZNÁMKY

1 Hamás vznikl v roce 1987 jako nová síla palestinského nacionalismu, na rozdíl od sekulárního OOP se profiluje také jako nábozenská (islamistická) organizace. V prubehu 90. let sílila jeho podpora ze strany palestinského obyvatelstva, kterou si Hamás získal predevsím mensí korupcí ve vlastních radách a radou sociálních projektu. V roce 2006 získal nejvíce hlasu v parlamentních volbách do Palestinské samosprávy, coz vyvolalo krizi na palestinské politické scéne a negativní odezvu na strane západních zemí. Od stretu s Fatahem v roce 2007 Hamás sám úcinne kontroluje pásmo Gazy.

2 Second Stage of Operation Cast Lead Begins [online].

3 Viz napríklad COHEN, Stuart, The Futility of Operation Cast Lead; KATZ, Yaakov, The operation is over but the war continues; WALT, Stephen, The myth of Israel's strategic genius.

4 BAR-JOSEPH, Uri, Variations on a Theme: The Conceptualization of Deterrence in Israeli Strategic Thinking.

5 Ibid., s. 145-148.

6 K izraelské jaderné bezpecnostní politice viz MAOZ, Zeev, Defending the Holy Land: A Critical Analysis of Israel's Security and Foreign Policy, s. 301-360.

7 BAR-JOSEPH, Uri, Variations on a Theme: The Conceptualization of Deterrence in Israeli Strategic Thinking, s. 148.

8 HYNEK, Nikola, Protiraketová obrana v soucasném strategickém a politickém kontextu: Vztah k odstrasování a dopad tretího pilíre na dynamiku mezi relevantními aktéry, s. 7.

9 BAR-JOSEPH, Uri, Variations on a Theme: The Conceptualization of Deterrence in Israeli Strategic Thinking, s. 146.

10 Ibid., s. 148.

11 Ke konceptum viz MORGAN, Patrick, Deterrence Now, s. 80-115.

12 Ke konceptum viz NAVAL STUDIES BOARD, NATIONAL RESEARCH COUNCIL, Post-Cold War Conflict Deterrence, s. 115-119.

13 Ke konceptum viz napr. WAGNER, Harrison R., War and the State: the Theory of International Politics, s. 193-195; RÜHLE, Michael, NATO and Extended Deterrence in a Multinuclear World, s. 12-13.

14 Bar-Joseph upozornuje na podobnost prvních 3 typu s 3 typy odstrasování dle Hermana Kahna, srov. KAHN, Herman, On Thermonuclear War, s. 126-160.

15 Bar-Jospeh hovorí o "arabském svete", mezi hlavní cíle kumulativního odstrasování vsak patrí i Írán.

16 BAR-JOSEPH, Uri, Variations on a Theme: The Conceptualization of Deterrence in Israeli Strategic Thinking, s. 151-158.

17 Srov. TROUT, Thomas, HARF, James, National Security Affairs: Theoretical Perspectives and Contemporary Issues, s. 27-34.

18 MAOZ, Zeev, Defending the Holy Land: A Critical Analysis of Israel's Security and Foreign Policy, s. 15-16.

19 Tzv. cíleným likvidacím se podrobne venuje Martin Janku v prvním letosním císle Obrany a strategie, viz JANKU, Martin, Problematika a principy uplatnení "targeted assassinations" v boji proti terorismu.

20 FM Livni meets with Egyptian President Mubarak [online].

21 Pro prehled útoku z Gazy za listopad a prosinec viz izraelský zdroj INTELLIGENCE AND TERRORISM INFORMATION CENTER, The Six Months of Lull Arrangement, s. 46-47.

22 Srov. napr. MEMRI, An Escalating Regional Cold War - Part I: The 2009 Gaza War.

23 Viz HERSH, Seymour, Syria Calling: The Obama Administration's chance to engage in a Middle East peace.

24 V prubehu operace Lité olovo, 8. ledna, doslo k odpálení nejméne trí raket, které zasáhly Izrael, z území Libanonu. Hizballáh se bez prodlení zrekl odpovednosti. Viz BLANDFORD, Nicholas, Hezbollah Denies Launching Rocket Attack From Lebanon.

25 Slozitá struktura vedení Hamásu má mj. za následek znacnou rozmanitost v deklaracích predstavitelu Hamásu o cílech a postojích organizace. Je treba poukázat na skutecnost, ze celá rada analytiku staví svou analýzu techto postoju na pres 20 let staré charte Hamásu. Tento postup má pak za následek neschopnost reflektovat jejich vývoj uvnitr organizace v case. Pro studii podrobne mapující tento vývoj viz JANSSEN, Floor, Hamas and its Positions Towards Israel: Understanding the Islamic Resistance Organization through the Concept of Framing.

26 Nabídl zastavení násilí výmenou za ukoncení blokády, objevila se i nabídka na uzavrení dlouhotrvajícího prímerí nebo klidu zbraní výmenou za izraelské stazení k hranicím z roku 1967. Není prekvapením, ze na skutecný význam nabízené formy prímerí, v arabstine vyjádrené slovem hudna, mají obe strany dosti odlisný pohled.

27 BAR-JOSEPH, Uri, Variations on a Theme: The Conceptualization of Deterrence in Israeli Strategic Thinking, s. 160.

28 Second Stage of Operation Cast Lead Begins [online]; kurzíva autor clánku.

29 Ibid.; kurzíva autor clánku.

30 News of Terrorism and the Israeli-Palestinian Conflict, 21.-27. 4. 2009 [online].

31 News of Terrorism and the Israeli-Palestinian Conflict, 29. 09.-6. 10. 2009 [online].

32 Viz pruzkumy verejného mínení v palestinském zdroji: JERUSALEM MEDIA & COMMUNICATIONS CENTRE, Palestinians' Opinions After The Gaza War.

33 Pro tento argument není podstatné, ze k projevu odhodlanosti Izraele dostát svým slovum doslo v rámci strategie nátlakové diplomacie a ne strategie specifického odstrasování, jelikoz se jedná o strategie s obdobnou vnitrní logikou.

34 IDF Operation in Gaza: Cast Lead [online]; Majority of Palestinians Killed in Operation Cast Lead: Terror Operatives [online].

35 Confirmed figures reveal the true extent of the destruction inflicted upon the Gaza Strip [online].

36 INTERNATIONAL CRISIS GROUP, Gaza's Unfinished Business.

37 Tyto "tvrdé zásahy" casto splnují kritéria celé rady definic terorismu. Bezné oznacování Hamásu za "teroristickou organizaci" a soucasne bezproblémové chápání Izraele jako "demokratického" (z pojmu se rozumí samo sebou, ze nemuze být charakteru "teroristického") státu vypovídá více o sirsím rámci mocenských vztahu, v rámci nichz oba aktéri pusobí, nez o promyslenosti uzití pojmu ze strany vetsiny úcastníku verejné, casto i odborné debaty.

References

LITERATURA

[1] ALMOG, Doron. Cumulative Deterrence and The War on Terrorism. Parameters. 2004, Winter, s. 4-19. Dostupný z WWW: <http://www.carlisle.army.mil/usawc/parameters/04winter/almog.pdf>.

[2] BAR-JOSEPH, Uri. Variations on a Theme: The Conceptualization of Deterrence in Israeli Strategic Thinking. Security Studies. 1998, vol. 7, is. 3, s. 145-181.

[3] BLANDFORD, Nicholas. Hezbollah Denies Launching Rocket Attack From Lebanon. The Times Online. 09. 01. 2009. Dostupný z WWW: < http://www.timesonline.co.uk/tol/news/world/middle_east/article5478874.ece >.

[4] COHEN, Stuart. The Futility of Operation Cast Lead. Perspectives Papers on Current Affairs [online]. 2009, no. 68 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://www.biu.ac.il/SOC/besa/perspectives68.html>.

[5] Confirmed figures reveal the true extent of the destruction inflicted upon the Gaza Strip [online]. Palestinian Centre For Human Rights Press Releases, 12. 3. 2009 [cit. 2009-12- 10]. Dostupný z WWW: <http://www.pchrgaza.org/files/PressR/English/2008/36- 2009.html>.

[6] DAVIS, Paul, JENKINS, Brian. Deterrence and Influence in Counterterrorism. A Component in the War on al Qaeda. RAND Monograph Report. Dostupný z WWW: <http://www.rand.org/pubs/monograph_reports/MR1619/index.html>.

[7] FM Livni meets with Egyptian President Mubarak [online]. Israel Ministry of Foreign Affairs Press Releases, 25. 12. 2008 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: <http://www.mfa.gov.il/MFA/About+the+Ministry/MFA+Spokesman/2008/FM_Livni_met _with_President_Mubarak_25_Dec_2008.htm>.

[8] HERSH, Seymour. Syria Calling: The Obama Administration's chance to engage in a Middle East peace. The New Yorker. 6. 4. 2009. Dostupný z WWW: <http://www.newyorker.com/reporting/2009/04/06/090406fa_fact_hersh>.

[9] HYNEK, Nikola. Protiraketová obrana v soucasném strategickém a politickém kontextu: Vztah k odstrasování a dopad tretího pilíre na dynamiku mezi relevantními aktéry. Mezinárodní vztahy. 2008, roc. 43, c. 3.

[10] IDF Operation in Gaza: Cast Lead [online]. Israel Ministry of Foreign Affairs Operation Cast Lead Updates, 21. 1. 2009 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: <http://www.mfa.gov.il/MFA/Terrorism- +Obstacle+to+Peace/Terrorism+and+Islamic+Fundamentalism- /Aerial_strike_weapon_development_center%20_Gaza_28-Dec-2008>.

[11] INTELLIGENCE AND TERRORISM INFORMATION CENTER. The Six Months of Lull Arrangement. December 2008. Dostupný z WWW: <http://www.terrorisminfo. org.il/malam_multimedia/English/eng_n/pdf/hamas_e017.pdf>.

[12] INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Gaza's Unfinished Business. Middle East Report No85, 23. 4. 2009. Dostupný z WWW: <http://www.crisisgroup.org/home/index.cfm?id=6071&l=1>.

[13] JANKU, Martin. Problematika a principy uplatnení "targeted assassinations" v boji proti terorismu. Obrana a strategie. 2009, roc. 9, c. 1, s. 37-49. Dostupný z WWW: <http://www.defenceandstrategy.eu/cs/aktualni-cislo-1-2009/clanky/problematika-aprincipy- uplatneni-targeted-assassinations-v-boji-proti-terorismu.html>.

[14] JANSSEN, Floor. Hamas and its Positions Towards Israel: Understanding the Islamic Resistance Organization through the Concept of Framing. Netherlands Institute of International Relations Clingendael, The Hague, January 2009. Dostupný z WWW: <http://www.clingendael.nl/publications/2009/20090200_cscp_security_paper_jansen.pdf>.

[15] JERUSALEM MEDIA & COMMUNICATIONS CENTRE. Palestinians' Opinions After The Gaza War. Poll no. 67, January 2009. Dostupný z WWW: <http://www.jmcc.org/publicpoll/results/2009/67_jan_english.pdf>.

[16] KAHN, Herman. On Thermonuclear War. New Jersey: Transaction Publishers, 2007. 668 s. ISBN 141280664X.

[17] KATZ, Yaakov. The operation is over but the war continues. The Jerusalem Post [online]. 2009 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://www.jpost.com/servlet/Satellite?cid=1232292899061&pagename=JPost%2FJPArtic le%2FShowFull>.

[18] Majority of Palestinians Killed in Operation Cast Lead: Terror Operatives [online]. Israeli Defense Forces News and Events, 26. 3. 2009, [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: <http://dover.idf.il/IDF/English/News/today/09/03/2602.htm>.

[19] MAOZ, Zeev. Defending the Holy Land: A Critical Analysis of Israel's Security and Foreign Policy. Ann Arbor: University of Michigan Press, 2006. 714 s. ISBN 0472115405.

[20] MEMRI. An Escalating Regional Cold War - Part I: The 2009 Gaza War. Inquiry and Analysis, No. 492, 2. 2. 2009. Dostupný z WWW: <http://www.memri.org/bin/articles.cgi?Page=countries&Area=iran&ID=IA49209>.

[21] MORGAN, Patrick. Deterrence Now. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. 331 s. ISBN 0521822572.

[22] Naval Studies Board, National Research Council. Post-Cold War Conflict Deterrence. Washington: National Academies Press, 1997. Dostupný z WWW: <http://books.google.com/books?id=opUrAAAAYAAJ&dq=Post- Cold+War+Conflict+Deterrence>.

[23] News of Terrorism and the Israeli-Palestinian Conflict, 21.-27. 4. 2009 [online]. Intelligence and Terrorism Information Center, 21.- 27. 4. 2009 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: <http://www.terrorisminfo. org.il/malam_multimedia/English/eng_n/html/ipc_e026.htm>.

[24] News of Terrorism and the Israeli-Palestinian Conflict, 29. 9.-6. 10. 2009 [online]. Intelligence and Terrorism Information Center, 29. 9.-6. 10. 2009 [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: <http://www.terrorisminfo. org.il/malam_multimedia/English/eng_n/html/ipc_e054.htm>.

[25] RÜHLE, Michael. NATO and Extended Deterrence in a Multinuclear World. Comparative Strategy. 2009, vol. 28, is. 1, s. 10-16.

[26] Second Stage of Operation Cast Lead Begins [online]. Israeli Defense Forces News and Events, 3. 1. 2009, [cit. 2009-12-10]. Dostupný z WWW: < http://dover.idf.il/IDF/English/Press+Releases/09/01/0302.htm >.

[27] TROUT, Thomas, HARF, James. National Security Affairs: Theoretical Perspectives and Contemporary Issues. New Jersey: Transaction Publishers, 1982. 446 s. ISBN 0878559000.

[28] WAGNER, Harrison R. War and the State: the Theory of International Politics. Ann Arbor: University of Michigan Press, 2007. 260 s. ISBN 0472069810.

[29] WALT, Stephen. The myth of Israel's strategic genius. ForeignPolicy.Com [online]. 2009 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://walt.foreignpolicy.com/posts/2009/01/17/the_myth_of_israels_strategic_genius>.