Content area
Full Text
František GRAUS Mor, flagelanti a vraždění Židů. 14. století jako období krize Z německého originálu přeložil Jan Dobeš. Praha, Argo 2020, 712 s., ISBN 978-80-257-3380-6.
Dvakrát vstoupit do stejné řeky nelze, proto ani recenze jedné a téže knihy po třiceti letech nemohou být zcela shodné. Když jsem v roce 1990 na stránkách tohoto časopisu otiskl recenzi německého vydání Grausovy knihy, která se nyní dočkala českého překladu, snažil jsem se v ní především přiblížit badatelské proměny autora po jeho odchodu do emigrace. Vlastní obsah knihy přišel tehdy zkrátka. Nyní se to pokusím napravit, nikoli však z úhlu pohledu tehdejšího, nýbrž současného bádání.
Ponechám-li zatím stranou Předmluvu, obsah čtenáři nabízí pět různě dlouhých částí: I. Mor a průvody flagelantů (30 s.), II. Církev (61 s.), III. Židé a vlna pogromů v letech 1348-1350 (158 s.), IV. Sociální neklid a povstání ve 14. století (91 s.), V. Krize (28 s.). Samostatné poznámky v českém vydání (274 s.) by na tomto ukazateli nic nezměnily. Na první pohled se tato kompoziční osnova může jevit nevyváženou. Zčásti tomu tak skutečně je, neboť první a třetí kapitola by mohly tvořit samostatnou monografii o moru a židovských pogromech v letech 1348-1350. Tomuto problémovému okruhu se František Graus během svého pražského působení věnoval jen okrajově, teprve roku 1971 publikoval znamenitou stať o pražském pogromu 1379, kterou ku podivu ve své knize nevyužil. Naopak druhému okruhu spjatému s krizí pozdně středověké (v Grausově starším slovníku "feudální") společnosti zasvětil značnou část svého výzkumného úsilí počínaje Městskou chudinou v době předhusitské (1949), přes studie ke krizi feudalismu (1953, 1955) a druhý svazek Dějin venkovského lidu v době předhusitské (1957) až po stále užitečný přehled bádání o fenoménu středověké krize z roku 1969. Odpověď na otázku, proč se František Graus nevěnoval židovským pogromům dříve, nechávám pro jeho příští životopisce.
Mory 14. století spolu s nájezdy kobylek a zemětřesením autor, na rozdíl od hladomorů a válek, nepovažoval za jevy s trvalými důsledky. O pár stránek dále však přesto ve spojitosti se stále se vracejícími vlnami dýmějového moru mluví o dlouhodobých důsledcích tzv. Černé smrti, a to zejména z hlediska demografických a hospodářských ukazatelů. Ty František Graus sice samy o sobě nezpochybnil, podrobně se jimi však nezabýval, stejně tak jako proměnami mentalit, neboť jejich krizové projevy se podle jeho mínění...