ETIOPIE: VLIV VNEJSÍCH FAKTORU NA BEZPECNOST ZEME/ETHIOPIA: THE IMPACT OF EXTERNAL FACTORS ON SECURITY OF THE COUNTRY

Abstract

In last decade, Ethiopia witnesses so far unseen economic growth while the transformation to democracy more or less failed. Due to the fact that the Horn of Africa belongs to the most unstable regions in Africa, external factors play a significant role in shaping and reshaping of internal politics of each state. In this study, we will focus on an analysis of external factors and their impact on security and politics in Ethiopia. As we argue, it is these factors that have a substantial impact on Ethiopian politics and security.

Headnote

Abstrakt

Etiopie v posledním desetiletí zazívá nebyvaly ekonomicky rúst, zatímco transformace smerem k demokracii spíse selhala. Vzhledem k tomu, ze Roh Afriky patrí mezi nejnestabilnejsí regiony v Africe, mají externí faktory vyznamny vliv na vnitrní politiku jednotlivych státú. V této studii se zameríme na vnejsí faktory ovlivñující bezpecnost Etiopie, nebot' se domníváme, ze práve vnejsí faktory mají vyrazny vliv na utvárení vnitrní i zahranicní etiopské politiky.

Abstract

In last decade, Ethiopia witnesses so far unseen economic growth while the transformation to democracy more or less failed. Due to the fact that the Horn of Africa belongs to the most unstable regions in Africa, external factors play a significant role in shaping and reshaping of internal politics of each state. In this study, we will focus on an analysis of external factors and their impact on security and politics in Ethiopia. As we argue, it is these factors that have a substantial impact on Ethiopian politics and security.

Podékování

Text vznikl za podpory Fakulty filozofické Západoceské univerzity v Plzni v rámci projektu SGS-2015-o06.

Klícová slova

Etiopie; Somálsko; Eritrea; bezpecnost; terorismus; politika.

Keywords

Ethiopia; Somalia; Eritrea; Security; Terrorism; Politics.

ÚVOD

Etiopie zaujímá v subsaharské Africe specifickou pozici, nebot jako jediná zeme nebyla nikdy systematicky kolonizována evropskou mocností, s vyjimkou petileté italské okupace. I pres tento fakt byla etiopská politika vyznamne ovlivñována vnejsími faktory, nebot z ekonomického hlediska se jednalo a stále se ve znacné míre jedná o chudou, agrární zemi, která je ale zároveñ strategickou regionální mocností s ekonomickym a vojenskym potenciálem. Zatímco k problematice politického systému a politické dynamiky uvnitr Etiopie existuje rozsáhlé mnozství literatury, ve zpracování vnejsích regionálních a mezinárodních faktorú existují znacné mezery. Studie vychází z predpokladu, ze bezpecnostní politika Etiopie, ale do jisté míry i její vnitropolitická situace, je ve velké míre ovlivñována regionálními a mezinárodními faktory, které se pak odrází v konkrétních krocích etiopské vlády. Z regionálního hlediska je podstatná strategie "vzájemné interference", pomocí níz se zeme Rohu Afriky jiz od dob studené války snazí podporovat opozicní skupiny v sousedních zemích s cílem neustále oslabovat tamní vládnoucí rezimy. Z mezinárodního hlediska se od roku 2001 stal boj proti terorismu jedním z hlavních nástrojú etiopské vlády k potlacování opozice a zárodkú obcanské spolecnosti. Cílem studie je tak na základe analyzy vnitrní a zahranicní politiky Etiopie urcit, jaké vnejsí faktory mají zásadní vliv na politicky vyvoj Etiopie a bezpecnost zeme.

Celková politická, ekonomická a bezpecnostní situace v zemi byla behem posledních dvou dekád ovlivnena predevsím nekolika základními faktory. Zaprvé, Etiopie je od roku 1991 vnitrozemskym státem bez prístupu k mori, zadruhé, od roku 1991 zazívá Etiopie období nebyvalého ekonomického i demografického vzestupu. Dále je Etiopie jedním z tech státú, které se vyznacují znacnou nábozenskou a etnickou diverzitou s tradicne úzkymi vazbami na Blízky vychod. Zactvrté, Etiopie si vydobyla pozici regionální mocnosti, která se stala magnetem pro zahranicní investory a velmocenské zájmy v regionu. Ackoliv Etiopie není obvykle vnímána jako epicentrum konfliktú, terorismu ci násilí, má za sebou dlouhou historii vnitropolitickych, etno-sociálních ci nábozenskych stretú, obcanskych válek a preshranicních konfliktú. Konflikty v Etiopii sice vykazují v soucasnosti spíse latentní podobu, nicméne jak se snazíme v následující studii dokázat, i vlivem externích faktorú zde existuje znacny potenciál k jejich eskalaci. Na strane druhé mohou tyto vnejsí faktory prispet jak k rozvoji konfliktú, tak k jejich ukoncení a stabilizaci. Studie prinásí analyzu mnohocetnych vnejsích faktorú majících zásadní vliv na politicky vyvoj v Etiopii a bezpecnost uvnitr státu.

Studie se zabyvá zásadními regionálními a makroregionálními problémy, respektive tématy, které vyznamne ovlivñují vnitrní a zahranicní politiku Etiopie v období od pádu marxistického rezimu Derg v roce 1991 po soucasnost. Sledované období múzeme do znacné míry ztotoznit s obdobím vlády prezidenta, respektive premiéra Melese Zenawiho1, ktery mel po dve dekády zásadní vliv na formování etiopské politiky, do níz se promítaly, ci byly úcelove promítány, analyzované vnejsí faktory. Z hlediska vlivu na formování vnitrní a zahranicní politiky Etiopie od roku 1991 jsou dle autorú zásadní následující vnejsí faktory: komplikovany vztah k Eritreji, hrozba reprezentovaná Somálskem po rozpadu státnosti, geopolitické aktivity tykající se vyuzití vod Nilu a púsobení novych mocností. Jmenované faktory jsou ve sledovaném období etiopskou politickou reprezentací tematizovány jako hrozby (Eritrea a Somálsko), nebo jako prílezitosti (Nil a nové mocnosti), kterym je potreba celit, respektive jich vyuzít (byt' zmínené prílezitosti s sebou nesou i vyznamná rizika - viz níze). Uvedené faktory jsou intenzivne vyuzívání k legitimizaci politik a postupú etiopského rezimu, které smerují k posilování az monopolizaci jeho mocenské pozice. Na vnitrní a zahranicní politiku Etiopie mají vliv i dalsí externí faktory; zmiñme vztahy s tradicními mocnostmi (USA, EU ci jednotlivymi evropskymi zememi, prípadne Ruskem) nebo se sousedními státy (problematickym Jizním Súdánem, Súdánem ci Keñou). Vzhledem k tématu studie a casovému vymezení dosahují vsak jmenované faktory spíse sekundárního vyznamu a na bezpecnost zeme mají/mely (zatím) jen marginální vliv. Cílem textu je na základe analyzy vyse uvedenych zásadních vnejsích faktorú ovlivñujících bezpecnost Etiopie, jez je predkládána formou série prípadovych studií, identifikovat, jakym zpúsobem tyto faktory ovlivñují vnitrní a zahranicní politiku Etiopie a jak jsou vyuzívány etiopskym rezimem k posilování vlastní mocenské pozice a legitimity.

Prestoze Etiopie nepatrí mezi zeme nejvíce postizené terorismem, má dlouhou historii regionálních konfliktú, pasování zbraní, lokálních válek a povstání, jakoz i pridruzenych událostí, jakymi jsou hladomory, uprchlické krize ci chudoba. I pres etiopskou snahu hrát roli regionálního hegemona se stále jedná o slaby, dle nekterych názorú az dysfunkcní stát, ktery múze byt snadno zasazen a destabilizován jak vnitrními otresy, tak vnejsími faktory.

Etiopie a studená válka

Az do roku 1974 byl hlavním symbolem Etiopie císar Haile Selassie, jehoz prestiz dosahovala mezinárodního vyznamu.2 Etiopie byla v dobe studené války velmi aktivním aktérem mezinárodní politiky v Africe a i proto byla Addis Abeba v roce 1963 zvolena jako sídlo Organizace africké jednoty (dnes Africká unie). Haile Selassie byl velmi obratny politik, ktery byl i pres vnitrní potíze Etiopie schopen navazovat spojenectví a prátelství s obema souperícími bloky. Zejména Spojené státy americké vsak predstavovaly nejvyznamnejsího partnera Etiopie, coz dokládá existence vojenské základny Kagnew na severu zeme, která slouzila americkym vojenskym úcelúm az do prevratu v roce 1974.3 Washington si byl vsak vedom nedostatkú a limitú etiopského císarství, které bylo zalozeno na feudální vláde, nábozenské a etnické netoleranci a represích, jakoz i neschopnosti vyresit status Eritreje.4 Císarství se otráslo v základech poprvé v roce 1960, kdyz doslo k pokusu o prevrat, jemuz zabránilo jen to, ze cást armády zústala loajální Haile Selassiemu. V prûbehu 60. a 70. let vsak doslo k sérii povstání a hladomorû, které akcelerovaly protesty vûci rezimu, vedené jak studenty, tak nespokojenymi rolníky v nekterych regionech jako Bale, Godzam ci Tigraj. V zárí 1974 pak definitivne rezim padl po prevratu, jejz uskutecnila skupina nizsích dûstojni'kû etiopské armády, kterí o neco pozdeji vytvorili vojensky rezim nazvany Derg (amharsky rada).5

Revoluce mela mnoho prícin a prispela k jeste vetsí fragmentarizaci zeme. Slovy Gebru Tarekeho uprostred preskupujících se aliancí a sociálních rozporû doslo k rozdelení spolecnosti a boji "vesnickych komunit proti zkorumpovanÿm byrokratum; národnostních mensin proti etnickému hegemonismu; muslimu proti krestanum; a periferie proti centru. "6

Prechodné období v letech 1974-1977, tedy do nástupu Mengistu Haile Mariama jako jediného vládce Etiopie, prineslo mnoho zásadních zmen, stejne jako rostoucí frustraci, zpûsobenou neschopností nového rezimu naplnit nadeje, potreby a pozadavky bezné populace, která podporovala revoluci v roce 1974. Znacná cást spolecnosti byla konfrontována se zcela odlisnou realitou, s vzestupem militarizace spolecnosti, a jeste centralizovanejsím a represivnejsím rezimem. Od roku 1962 navíc probíhala eritrejská válka za nezávislost, pricemz po roce 1974 doslo k jejímu zintenzivnení. Derg se snazil zastavit eritrejské vojenské úspechy jeste tvrdsím postupem nez predchozí císarsky rezim.7 Vláda mela jednu nezpochybnitelnou vyhodu v tom, ze eritrejská otázka byla mezinárodní komunitou de facto ignorována, nebot veskeré pozadavky na sebeurcení byly vnímány jako nelegitimní.8

Po socialistické revoluci v roce 1974, respektive po somálské invazi roku 1977, získala Etiopie rozsáhlou vojenskou pomoc ze Sovetského svazu, která byla zásadní jak pro porázku somálskych vojsk, tak pro eliminaci dosavadního eritrejského postupu proti etiopské armáde.9 Byla to práve sovetská podpora, která pomohla Mengistovu rezimu odolávat interním i externím problémûm az do konce 80. let. Konec studené války spolu s aktivitou ozbrojenych front bojujících proti Dergu privodil konec rezimu, nicméne Etiopie zûstala jednou z nejvíce militarizovanych zemí Afriky. Soucasná vládnoucí strana Etiopská lidová revolucní demokratická fronta (EPRDF) disponovala zhruba sto tisíci vojáky, z nichz vetsina patrila k Tigrajské lidové osvobozenecké fronte (TPLF).10 Etiopská vláda obdrzela mezi lety 1978 a 1987 vojenskou podporu ve vysi sedmi miliard dolarû (predevsím ze Sovetského svazu) a se zhruba tremi sty tisíci vojáky disponovala nejvetsí a nejlépe vyzbrojenou armádou v subsaharské Africe.11

Promena Etiopie v 90. letech

Derg byl svrzen za soucinnosti mnoha faktorû zahrnujících vnitrní politiku, ekonomické zálezitosti a mezinárodní faktory. Na konci studené války zasáhla Afriku vina demokratizacních procesû, a Etiopie vûci nim nezûstala imunní. Behem posledních dnû rezimu se projevovala jeho neschopnost efektivne reagovat na koordinované úsilí osvobozeneckych front, predevsím na tigrajské a eritrejské fronte. Byla to zejména TPLF, která pod vedením nekdejsího studenta medicíny, Melese Zenawiho, pochopila potrebu zbavit se alespoñ navenek etnické nálepky a zacít budovat celoetiopskou stranu, byt' jen v symbolické rovine. Roku 1989, tedy dva roky pred svrzením rezimu, tak byla zalozena EPRDF, jíz vsak uvnitr dominovala práve TPLF za asistence nekolika mensích stran.12 Na pocátku transformacního procesu byla Etiopie povazována za slibne se demokratizující zemi s velkym potenciálem pro cely Roh Afriky. Tyto predstavy vsak vzaly za své hned v roce 1992, kdy bylo zrejmé, ze se EPRDF stane dominantní politickou silou, opírající svoji legitimitu o dlouhotrvající boj proti Dergu, jakoz i o prislíbenou demokratizaci a relativní autonomii pro cetné etiopské etnické skupiny. Po nekolika letech se púvodní sliby ukázaly jako nereálné a decentralizace nedosáhla púvodního zámeru.13

Období 90. let bylo charakterizováno rostoucí dominancí EPRDF, jakoz i pretrvávající nerovností a nerovnym prístupem k základním právúm, napríklad k obcanství.14 Vzestup nacionalistickych hnutí a politizace etnicity se v plné míre projevily jiz v letech 19921994, kdy byla dalsí z velkych stran, Oromská osvobozenecká fronta, vypuzena ze zeme. V letech 1998-2000 opet probíhala eritrejsko-etiopská válka, která obnovila spekulace o vytvorení takzvané "Velké Etiopie", ackoliv bojovníci EPRDF dríve bojovali práve proti této ideji behem mnoha let Mengistova rezimu.15

Etiopii lze v posledním dvacetiletí charakterizovat jako zemi paradoxû. Na strane jedné se vyznacuje dlouhodobe enormním ekonomickym rûstem, na strane druhé se stále jedná o jednu z nejchudsích zemí na svete, kde mnoho let stagnují mzdy ve verejném sektoru, kde je velmi vysoká nezamestnanost, prebyrokratizovaná státní správa, a nedostatecny vzdelávací systém. Kombinace sociálních faktorû s nábozenskym napetím, etnickou rivalitou a regionálními rozdíly vytvárí prostor pro hlubokou sociální frustraci predevsím mezi mladou generací, jez tvorí nejvetsí cást z 95 milionû etiopskych obyvatel.

Jednou z prícin tohoto stavu je neschopnost ci neochota aplikovat skutecné principy federalismu, zalozené na sdílené vláde a samospráve (shared-rule and self-rule). Slabost demokratizace Etiopie se naplno ukázala po volbách v roce 2005, které skoncily masovym zatykáním, demonstracemi, utlacováním opozicních predstavitelû a novinám, kterí se vyjadrovali za zavedení demokratickych principû.16 Jednalo se zároveñ o jeden z mála okamzikû v dejinách Etiopie, kdy byli politici a mnozí obcané vtazeni do svobodné diskuze, která vsak vyústila v jistou formu "normalizace" a návratu k situaci pred rokem 2005. Po roce 2005 také EPRDf zesílila svoji propagandu smerem k "vnejsím hrozbám", na jejichz základe je legitimizováno prijímání patricné legislativy, která mûze vést (a mnohdy vede) k uplatñování represí vûci vlastnímu obyvatelstvu.

Eritrea jako faktor císlo 1 ?

Hlavním externím faktorem, ktery má bezesporu vliv na etiopskou vnitrní politiku a bezpecnost, je Eritrea. Eritrejská nezávislost z roku 1993 prinesla do Rohu Afriky mnohé zmeny a zároveñ nadeje pro radu jinych zemí ci regionû zasazenych dlouhotrvajícími konflikty jako treba Somálsko nebo Súdán.17 Vztahy s Etiopií byly zdaleka nejkomplikovanejsí a nejkomplexnejsí. Jiz behem války za nezávislost Eritreje spolu obe nejvetsí strany, Eritrejská lidová osvobozenecká fronta (EPLF) a TPLF úzce spolupracovaly i pres obcasná období rivality ci konfliktû.18 Po roce 1991 se obe strany musely transformovat a tím se promenily i vzájemné vztahy. Relativne prátelské vztahy byly naruseny v druhé polovine 90. let zcela odlisnymi predstavami o podobe vzájemnych vztahû. Zároveñ se dle nekterych názorû zacal projevovat fakt, ze Etiopie si nikdy neprála existenci samostatné Eritreje, ale videla v ní vzdy jen soucást Etiopie v urcité forme federálního usporádání. Obe zeme tak aktivne podporovaly formou vzájemné interference opozicní elementy bojující proti rezimu v sousední zemi.19

At jiz byly príciny války mezi obema zememi jakékoliv, rozhodne mela zcela zásadní vliv na zahranicní politiku obou zemí.20 Konflikt mezi Eritreou a Etiopií, ktery se po roce 2000 promenil v jakousi regionální "studenou válku", byl a je jednou z hlavních prícin existujícího napetí v Rohu Afriky. Krátce po získání nezávislosti byly vztahy mezi obema zememi takrka prátelské, cemuz napomohla i Smlouva o prátelství a spolupráci z roku 1993, která zahrnovala volny pohyb zbozí a sluzeb, Etiopii zajist'ovala prístup k eritrejskym prístavûm, spolupráci v monetární politice, harmonizaci celní politiky aj.21

Vetsina studií, které byly napsány o eritrejsko-etiopské válce, se nesla v duchu absurdního charakteru celého konfliktu, ktery byl chápán jako vzesly z regionálních ambic obou lídrû, tedy Melse Zenawiho a Isaiase Afeworkiho. Od skoncení války byla Eritrea obviñována z umocñování napetí a neprátelství v Rohu Afriky. Image Eritreje se na mezinárodním poli velmi zhorsila a zeme zacala byt oznacována za jednu z nejhorsích diktatur a vojenskych rezimû na kontinente a dokonce se jí dostalo prezdívky "africká Severní Korea". Po 11. zárí prisel dalsí neúspech, kdy byla Eritrea odmítnuta Washingtonem jako potenciální partner v boji proti terorismu. Dûvodem bylo práve nevyzpytatelné chování Asmary v regionálních zálezitostech a její aktivistická vojenská role v Rohu Afriky. Eritrea je dnes povazována, po boku Rovníkové Guineje a Zimbabwe, za jednu z nejautoritárstejsích zemí v Africe a její reputace se velmi zhorsila i v souvislosti se soucasnou migracní krizí. Tisíce lidí prchají ze zeme pred represí, vojenskou sluzbou, nezamestnaností a neustálou státní kontrolou.22

Jak Etiopie, tak Eritrea pouzívají "vnejsího neprítele" jako formu legitimizace svych vlastních politickych krokû. V Eritrei je nicméne úroveñ politické represe daleko vetsí, nez v Etiopii. Obe zeme vsak do znacné míry "spoléhají" na toho druhého ve forme "vnejsího neprítele" a udrzují tak mocenské status quo. Zejména Eritrea si je vedoma, ze prímá vojenská konfrontace s vetsím a mocnejsím sousedem by patrne znamenala konec jejího rezimu a dost mozná i konec nezávislosti. Obe zeme vsak spolu nadále bojují formou zástupnych konfliktû. Zatímco Addis Abeba podporovala somálskou prechodnou federální vládu a akceptovala pozvání tehdejsího prezidenta Abdulláhi Yusifa, aby se vojensky podílela na boji proti Svazu islámskych soudû, Eritrea se stala hlavním podporovatelem milicí al-Sabáb, které vzesly práve ze Svazu islámskych soudû. Nelze predpokládat, ze by v nejblizsích letech doslo k ukoncení tohoto statu quo s ohledem na vzájemnou pretrvávající animozitu, ale téz potrebu "vnejsího neprítele."23

SOMÁLSKO JAKO VNEJSÍ NEPRÍTEL CÍSLO 2?

Od roku 1954, kdy se stal Ogaden soucástí Etiopie, hrál somálsky faktor vyznamnou roli na etiopské politické scéne, pricemz vrcholem vzájemné animozity byla somálskoetiopská válka, která skoncila mimo jiné porázkou pansomalismu, tedy ideje o sjednocení takzvaného "Velkého Somálska". Zároveñ vsak pansomalismus dal vzniknout Západosomálské osvobozenecké fronte (WSLF), jejíz cinnost sice byla vyrazne utlumena po porázce somálskych vojsk roku 1978, ale navázaly se na ní jiné formy odporu v Ogadenu.24 Spolu s hnutím odporu proti somálskému prezidentovi Siadu Barrému zde zacalo vyrûstat nové reformistické islámské hnutí.25 Po roce 1991 navíc doslo k de facto rozdelení Somálska na dve zretelné (a vetsí pocet méne zrejmych) entity poté, co Republika Somaliland jednostranne vyhlásila nezávislost. Somaliland se velmi rychle stal klícovym bodem etiopského zahranicního obchodu a vláda v Addis Abebe zalozila v Hargeyse své obchodní oddelení.26

V 90. letech, a zejména v prvních letech 21. století, se Somálsko stalo dulezitou otázkou mezinárodní bezpecnosti, nebot bylo vnímáno jako bezpecná základna islámských extrémistu i jako prostor nejvetsího výskytu pirátství v soucasnosti ci nedávné minulosti. Existovala prímá podezrení, ze si skupiny jako al-Kájdá zalozily své síte v Rohu Afriky práve prostrednictvím bezútesné situace v Somálsku, vyuzívajíce rozsáhlou chudobu, frustraci, nezamestnanost, nábozenskou a etnickou rivalitu a dysfunkcní politické prostredí.27 Situaci napomohl i fakt, ze po "somálském syndromu" prestala mít na nekolik let mezinárodní verejnost o Somálsko zájem, coz se týkalo de facto celé Afriky.

Kdyz Etiopie vstoupila do Somálska na konci roku 2006, byla její vojenská intervence interpretována dvema zpusoby. Zaprvé melo jít o prevenci vuci rozkvetu islámského terorismu destabilizujícího hlavne region Ogaden, který je obývaný predevsím muslimskými somálsky hovorícími pastevci. Zadruhé slo o snahu bojovat zprostredkovane proti Eritrei a zároven tak narusit její podporu somálským a oromským hnutím bojujícím proti vláde v Addis Abebe. Provázanost techto regionálních konfliktu ztezovala zahranicním pozorovatelum moznost analýzy skutecných prícin etiopské intervence v Somálsku. Proto je treba konflikt v Somálsku vnímat jako soucást sirsích a vzájemne souvisejících faktoru, které znemoznují vyhlídky na mírový proces.

Etiopská vojenská prítomnost v Somálsku byla privítána a financne i logisticky podporována Washingtonem. Dle tehdejsího etiopského premiéra Melese Zenawiho sdílely obe vlády "zpravodajství o teroristickych aktivitách v sousedství."28 Etiopská intervence mela zásadní vliv na dení uvnitr Etiopie kvûli operacím Ogadenské národní osvobozenecké fronte (ONLF), jez je Addis Abebou povazována za teroristickou organizaci s cílem separovat Ogaden od Etiopie. Behem 90. let uskutecnila ONLF nekolik ùtokû na vládní jednotky s cílem napravit historickou marginalizaci a represi etiopského státu vûci somálské mensine. Porázka Svazu islámskych soudû v Somálsku znamenala vyzvu, ci spíse komplikaci pro ONLF, nebot hnutí tak ztratilo jakéhosi "prirozeného" spojence.29 Etiopská intervence v Somálsku vsak jen akcelerovala proces, ktery trval jiz dlouho predtím a jehoz cílem bylo potlacit islamistická hnutí jako al-Ittihad al-Islam.30

Pro Etiopii byla intervence v Somálsku zároveñ prílezitostí posílit svoji pozici regionálního hegemona a spojence západu ve "válce proti terorismu". Stejne tak se Etiopii podarilo nalézt urcité vazby mezi regionálním islámskym terorismem a svymi vlastními problémy s terorismem uvnitr Etiopie. Na strane druhé jsou aktivity hnutí, jako je napríklad Islámská fronta za osvobození Oromie (IFLO), spíse marginální a dotykají se jen míst, kde má silnou lokální podporu.31 Jeste pred válkou proti Svazu islámskych soudû v Somálsku vyuzívala Etiopie atmosféry po 11. zárí a "války proti terorismu" k boji proti politické opozici, jako kupríkladu proti Asociaci Macha Tulama, jedné z nejstarsích oromskych organizací, která byla obvinena z napojení na teroristy.32

Etiopská vojenská prítomnost v Somálsku a boj proti milicím al-Sabáb vedly ke zvysení nebezpecí terorismu uvnitr Etiopie. Stalo se tak dûsledkem presunu al-Sabábu do severnejsích cástí Somálska, kam jej vytlacily jednotky AMISOM a etiopské a keñské vojsko.33 Etiopie je vnímána bojovníky al-Sabáb jako historicky úhlavní neprítel, porusující práva muslimû. Patrne jeste vyznamnejsí vyzva vsak prisla z etiopské muslimské diaspory vyzyvající k redefinici etiopské národní identity, aby bylo uznáno muslimské dedictví v zemi."34 V poslední dobe se stal nárúst politického islámu námetem mnoha vyzkumnych studií.35 Zatímco muslimské protesty jsou obvykle popisovány jako mírumilovné, reakce etiopské vlády je povazována za represivní a neadekvátní.36 Vzhledem k blízkosti Saúdské Arábie je relativne snadné importovat do zeme wahhábismus, ktery velmi negativne ovlivñuje tradicne bezproblémové vztahy mezi krest'any a muslimy v Etiopii.37 Vzhledem k prítomnosti tohoto "cizího faktoru" v zemi se etiopská vláda snazila nalézt zpûsob primerené reakce, která vsak vetsinou vyústila ve zvysující se násilí a protesty svetové muslimské komunity.38 I pres reálnou hrozbu útokú al-Sabáb vláda pouzívá protiteroristické zákony k útlaku zárodkú obcanské spolecnosti, predevsím novinárú a bloggerû.39 Tento postup mûze do budoucna vést k intenzivnímu násilí a negativne ovlivnit budoucí mozny politicky dialog mezi soucasnou opozicí a EPRDF.

Nil a geopolitika

Etiopie je zemí bohatou na vodní zdroje, a proto si jiz za vlády Melese Zenawiho vytkla cíl stát se hydroelektrickou mocností Afriky. Takzvaná Great Renaissance Dam, jakoz i nekteré mensí projekty typu hydroelektráren Gilgel na rece Omo vsak zároveñ zpúsobují prestehování asi dvou set tisíc lidí predevsím v údolí reky Omo.40

Ackoliv se problematika Nilu dotyká jedenácti zemí (Egypta, Súdánu, Jizního Súdánu, Etiopie, Eritrei, Ugandy, Keni, Konga, Rwandy, Burundi a Tanzanie), byl to vzdy Egypt, ktery dominoval veskerému dení okolo reky Nilu, nebot' pro Egypt predstavuje Nil zásadní ekonomickou tepnu a tudíz si do jisté míry monopolizoval vyuzití reky.41 Etiopie a Egypt uzavrely roku 1993 dohodu ohledne vztahu k Nilu. Clánek 5 smlouvy praví, ze kazdá strana "se zdrzí jakékoliv aktivity ve vztahu k Nilu, která by mohla zpûsobit znatelnou újmu druhé strane."42 Od roku 1993 vznesla Etiopie jen nekolik pozadavkû ve vztahu k Nilu. Tato skromnost mela nekolik dûvodû, jednak v 90. letech se Etiopie teprve vzpamatovávala z mnohaletych bojû proti Mengistovu rezimu, zatímco Egypt byl na vrcholu moci v dobe Mubarakovy vlády, a nedávalo smysl zpochybñovat egyptské nároky na Nil. Dlouhodobe neotresitelná pozice Egypta ve vztahu k Nilu nedovolovala Etiopii prijít s ambiciózními plány na vyuzití predevsím Modrého Nilu.43 V dobe nedávné vsak doslo k znacnému obratu v tomto vztahu, nebot Etiopie v roce 2011 deklarovala svûj plán na vystavbu Great Renaissance Dam a zároveñ byla Mubarakova vláda v Egypte smetena takzvanym "arabskym jarem", které znacne oslabilo egyptskou vyjednávací pozici a dosavadní hegemonii na Nilu. Az donedávna byly Egypt a Súdán hlavními aktéry jakychkoliv disputací okolo Nilu. Rok 2011 prinesl zásadní zmeny, nebot po svrzení Husního Mubaraka doslo k rozdelení Súdánu na dva nezávislé státy, Jizní Súdán a Súdán, címz se rozmelnila pozice Súdánu a naopak se etiopské vláde naskytla moznost vyuzít jakéhosi mocenského "vakua" na Nilu k predstavení a predevsím samotné realizaci ambiciózních projektû. Slábnoucí role Egypta se zdá byt jedním z hlavních faktorû zesíleného etiopského úsilí ohledne efektivního vyuzití Nilu. Pred nekolika lety by se takové ambice setkaly s egyptskou kritikou, jak se tomu stalo v prípade Tanzanie v roce 2004. Tehdy se tanzanská vláda rozhodla predstavit plán na zavlazování rozsáhlych ploch pûdy z Viktoriina jezera, coz bylo silne odmítnuto egyptskym prezidentem, jenz dokonce pohrozil Tanzanii pouzitím síly.44 Etiopie spolu se nekolika dalsími zememi (Ugandou, Tanzanii, Rwandou a Keñou) podepsala v kvetnu 2010 dohodu, revidující drívejsí smlouvy z let 1929 a 1959, které povolovaly Egyptu sto miliard kubickych metrû vody rocne a predevsím právo veta na jakékoliv dalsí projekty na Nilu.45 Sílící ekonomická stabilita a relativní prestiz Etiopie, zpochybñující dlouhodobou dominanci Egypta, akcelerovala vyjednávání s mensími státy na Nilu, coz by bylo pred dvaceti lety nemyslitelné.46

Vybudování gigantické hydroelektrárny na Nilu nemá jen mezinárodne-politickou dimenzi, ale téz sociálne-ekonomickou, nebot stavba za zhruba pet set milionû dolarû mûze byt v budoucnu ohrozena premrstenymi odhady v produkci elektriny. Podle vládních zdrojû reagovaly tisíce státních zamestnancû s nadsením na plán vystavby tohoto díla na Nilu a darovala na jeho vystavbu jednu mesicní mzdu.47

Otázka národní energetické bezpecnosti je zároveñ dûlezitym faktorem, kterym etiopská vláda doufá v utlumení odporu vûci ní a ve zvysení národní hrdosti. Kdyz se konaly oslavy dvacátého vyrocí pádu Dergu dne 28. kvetna 2011, vláda vyuzila prílezitosti k uskutecnení referenda o vystavbe nejvetsí hydroelektrárny v Rohu Afriky. Vláda tím chtela demonstrovat svetu politickou jednotu a podporu vycházející od "obycejnych" lidí, ti vsak byli k úcasti na setkání mnohdy donuceni stranickymi kádry. Stavba tohoto monumentálního projektu má i svou politickou rovinu, nebot' rezimy, jako je ten etiopsky, vyuzívají podobnych del k propagaci image velkého národa, vlády a národního vûdce, jakym byl v tomto prípade Meles Zenawi. Podobné projekty hrají úlohu jakychsi pomni'kû daného rezimu. Spolecnym jmenovatelem techto projektû je nedostatek (nebo dokonce absence) komunikace mezi vládou a verejností, zvláste ve vztahu k tem obyvatelûm, kterí jsou jeho vystavbou nejvíce postizení.

V posledních letech, kdy se Etiopie stala jedním z "africkych lvû" a posílila svoji hegemonii v Rohu Afriky, vzrostlo diplomatické napetí mezi Addis Abebou a Káhirou. Zatímco Egypt soustredil své úsilí na zdûraznem negativních aspektû celého projektu, etiopská strana zdûrazñuje "win-win" situaci, z níz budou profitovat jak Súdán, tak Egypt.48 Egypt se obává ztráty dosavadní vûdci' pozice na Nilu, zatímco Etiopie usiluje o potvrzení role regionální velmoci prostrednictvím exportu elektrické energie, zejména s ohledem na absenci rozsáhlejsích nerostnych surovin, jakymi jsou ropa, diamanty ci zlato. Za soucasné vlády egyptského prezidenta Sísího se zdá, ze resení diplomatické krize lezí spíse v diplomatickych jednáních, nez v silovych reseních.49 Egypt navíc v poslední dobe uzavrel dohody s mensími aktéry na Nilu, treba s Tanzanií,50 coz mûze z dlouhodobého hlediska oslabit etiopské ambice.

Nové mocnosti a Etiopie

Od pocátku 21. století se Afrika dostala do popredí zájmu takzvanych novych mocností,51 zejména Cíny a Indie, které vstoupily na trh Rohu Afriky. Dalsí mocnosti jako Brazílie, Saudská Arábie ci Írán se téz tlací do nove otevreného prostoru afrického trhu. Evropská unie se snazí definovat svou "africkou politiku", která nicméne narází na partikulární zájmy nekterych mocností, zejména Francie. Pro USA je Roh Afriky a zejména Etiopie strategickym regionem, coz potvrdila i letní návsteva prezidenta Obamy v Addis Abebe.

Dûsledkem menících se globálních a politickych Struktur a slábnoucí role evropskych mocností jakoz i Evropské unie je snaha rady zemí Jihu navázat nová spojenectví s mocnostmi, jez nejsou zatízeny koloniální minulostí. Zejména Cína se stala symbolem této zmeny v posledních deseti letech. V celé rade africkych zemí hraje Cína zásadní ekonomickou úlohu a podílí se vyznamne na rozvoji v oblasti infrastruktury ci vystavbe zásadních staveb, jakymi jsou elektrárny, továrny ci telekomunikacní síte. Etiopie tak, nikoliv prekvapive, pod vlivem zhorsujících se vztahû ze západními mocnostmi kvûli porusování lidskych práv a autoritárskému rezimu v Addis Abebe navázala nové vazby se zememi jako Cína, Indie, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Turecko, Malajsie a dalsími. Ekonomicky rûst Etiopie vykazoval v poslední dekáde dvouciferné mezirocní hodnoty. Ekonomicky rûst vsak kontrastuje se stále existující realitou chudoby a represe, kterou pocit'ují miliony obyvatel zeme. Nove ustavené vazby s nekterymi asijskymi mocnostmi etiopská vláda vysvetluje jako prílezitost k zlepsení kvality zivota jednotlivych obyvatel zeme. Ve skutecnosti je vsak i tento benefit narusován negativními faktory, jakymi jsou takzvany land-grabbing, klientelismus, etnicky favoritismus, které ve svém dûsledku znehodnocují vyznam investic pricházejících ze zahranicí.52

V poslední dekáde, zhruba od prelomovych voleb v roce 2005, Etiopie usiluje o co nejvetsí diversifikaci svych zahranicních partnerû za úcelem posílení mezinárodního kreditu. Vyse zmínené asijské mocnosti tak do znacné míry vyplnily urcitou mezeru na etiopském trhu poté, co rada evropskych zemí utlumila své aktivity v Etiopii z dûvodû, které jsme jiz nastínili. Presto vsak zûstává Etiopie pro Evropskou unii a USA strategickou zemí a dûlezitym partnerem v boji proti terorismu i zemí s relativní politickou stabilitou.

Nejdûlezitejsi'm zahranicním partnerem Etiopie je vsak Cína, pro niz predstavuje Etiopie zajímavy a relativne stabilní trh, skytající mnoho investicních prílezitostí. Z techto dûvodû se Etiopii zacalo prezdívat "cínská Cína", zejména kvûli velmi levné pracovní síle, jejíz cena v samotné Cíne postupne roste.53 Cínské investice jsou mnohdy kritizovány, prípadne vnímány jako kontroverzní, jednak vzhledem k diskutované kvalite a jednak kvûli negativnímu vlivu levného cínského zbozí na malé lokální podnikatele a firmy.54 USA, i s ohledem na rostoucí vliv Cíny v Etiopii, neztrácejí své zájmy v regionu, o cemz svedcil jiz Summit li'drû USA a Afriky v srpnu 2014, organizovany prezidentem Obamou. Na rozdíl od Cíny vsak USA i EU kladou vetsí dûraz na otázky presahující ekonomicky sektor, zejména na problematiku good governance, která je úzce provázána s americkymi investicními plány v Africe.55 Je zjevné, ze nejen z ekonomickych dûvodû je Cína vítána jako investor císlo jedna, jehoz obchodní zájmy nejsou nikterak podmíneny politickymi pozadavky, ci naopak ústupky z etiopské strany.

V poslední dobe se stal jedním z nejvetsích bezpecnostních témat v Etiopii takzvany land-grabbing56 neboli Large-Scale Land Investment, a to predevsím s novymi mocnostmi, jakymi jsou Indie, Cína a Saúdská Arábie. Napríklad v Gambelle na jihozápade Etiopie jsou to predevsím indické firmy, které zde rozvinuly obrovské podnikatelské aktivity v oblasti zemedelství, urcené vsak nikoliv pro benefit místních obyvatel, ale pouze pro indicky trh. Land-grabbing, vzhledem k necitlivému záboru pûdy na úkor místních obyvatel prispívá k zvysujícímu se socio-ekonomickému napetí, které se manifestuje obcasnymi násilnymi incidenty namírenymi proti zahranicním elementûm, vcetne vrazd pracovníkú dotycnych farem.57 Etiopská vláda na stranu jednu podobné projekty potrebuje s ohledem na posílení vazeb s novymi mocnostmi, na strane druhé tím narusuje krehky sociální smír ci "spolecenskou smlouvu" mezi obcany a vládou, nebot' tím do popredí dostává otázku tolik citlivého prístupu k pûde, spolu s problematikou autochtonie.58

ZÁVER

Etiopie prosla obdobím turbulencí a pozoruhodné transformace, která souvisela nejen s vnitrním, ale téz menícím se regionálním, mezinárodním a globálním kontextem. Etiopie usiluje o posílení pozice regionálního hegemona v oblasti stizené cetnymi konflikty a násilím, jakoz i ekonomickou nestabilitou. Etiopie se v tomto svetle zdá byt stále relativne stabilní zemí, zejména ve srovnání se svymi sousedy. Nekolik regionálních a mezinárodních faktorû vyrazne ovlivnilo bezpecnostní a politické klima uvnitr Etiopie. Etiopská intervence v Somálsku a "studená válka" mezi Etiopií a Eritreou, která práve v Somálsku probíhá formou zástupného konfliktu, umocnila etiopské úsilí o "boj proti terorismu", ktery je vsak v perspektive vládnoucí EPRDF namíren zejména proti zárodkúm obcanské spolecnosti, tedy novinárúm a bloggerûm, jejichz cinnost je zakazována s odvoláním na protiteroristicky zákon. Boj proti terorismu za hranicemi zeme tak etiopské vláde slouzí jako legitimizacní prostredek k boji proti opozicním hlasûm uvnitr zeme. Rozvoj ekonomiky a bezpecnost Etiopie proto v mnohém závisí na externích faktorech nebo je temito faktory legitimizován. Konkrétne se jedná napríklad o hrozby typu al-Sabáb, eritrejské ohrození, právo na vyuzití reky Nilu ci velké investicní projekty novych mocností, jakymi jsou Cína, Indie, Saúdská Arábie ci Turecko. Záverem lze konstatovat, ze etiopsky "developmental state"59 operuje s externími faktory ze dvou základních dûvodû: slouzí k legitimizaci rozvoje se zamerením na nové mocnosti a dále jsou uzívány ke zdûvodnem posilování bezpecnostních slozek práve s poukazem na nebezpecí pricházející z vnejsku.

Schopnost Etiopie udrzet si svou momentálnee suverénní pozici v oblasti Nilu závisí také na udrzení dosavadní hegemonie EPRDF uvnitr Etiopie. Po víteznych (a opet ocividne zmanipulovanych) volbách v kvetnu 2015, kdy vládnoucí strana získala 100 % hlasû, se to zdá jako pravdepodobné; otázkou je, zda relativní politická stabilita vydrzí s ohledem na nerespektování základních práv obcanû a narusování jiz tak krehké "spolecenské smlouvy" mezi vládou a obcany. Koneckoncû velmi rychly pád Mubarakova rezimu v Egypte by mel byt pro EPRDF varováním. Zdá se vsak v soucasné dobe spíse pravdepodobné, ze si EPRDF udrzí svoji silnou politickou pozici, aby si zajistila kontinuitu svych obchodních zájmû, které mají regionální dopad. Vyse zmínené externí faktory mají bezesporu vliv na vnitrní politiku a bezpecnostní situaci zeme, na strane druhé mohou v dlouhodobém horizontu prispet k oslabení Etiopie a ztráte její dosud usilovne budované pozice regionálního hegemona.

Footnote

1Meles Zenawi (1955-2012) byl zásadním etiopskym politickym vudcem po svrzení marxistického rezimu oznacovaného jako Derg (1991). Byl predsedou Tigrajské lidové osvobozenecké fronty (TPLF) i Etiopské lidové revolucní demokratické fronty (EPRDF). V letech 1991 az 1995 zastával úrad prezidenta Etiopie, v letech 1995 az 2012 byl etiopskym premiérem.

2 Viz MARCUS, Harold G. Haile Selassie I. The Formative Years, 1982-1936. Lawrenceville: Red Sea Press, 1998; ZEWDE, Bahru. A History of Modern Ethiopia, 1855-1991. Oxford: James Currey, 2001.

3 MARCUS, Harold G. The Politics of Empire. Ethiopia, Great Britain and the United States. Lawrenceville: Red Sea Press. 1995.; Lefebvre, Jeffrey A. Arms for the Horn. U.S. Security Policy in Ethiopia and Somalia, 1953-1991. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press. 1991.

4 MARcUs, Harold G. The Politics of Empire. Ethiopia, Great Britain and the United States. Lawrenceville: Red Sea Press. 1995, s. 103.

5 ZEWDE, Bahru. A History of Modern Ethiopia, 1855-1991. Oxford: James Currey. 2001, s. 216226.

6 TAREKE, Gebru. Ethiopia: Power and Protest. Peasant Revolts in the Twentieth Century. Lawrenceville: Red Sea Press. 1996, s. 195.

7 IYOB, Ruth. The Eritrean Struggle for Independence. Domination, resistance, nationalism 19411993. Cambridge: Cambridge University Press. 1997, s. 118.

8 KIBREAB, Gaim. Eritrea. A Dream Deferred. Woodbridge: James Currey. 2009, s. 164.

9 PATMAN, Robert G. The Soviet Union in the Horn of Africa. The diplomacy of intervention and disengagement. Cambridge: Cambridge University Press. 2009, s. 258-9.

10 MARKAKIS, John. Ethiopia. The Last Two Frontiers. Oxford: James Currey. 2011, s. 264.

11 PATMAN, Robert G. The Soviet Union in the Horn of Africa. The diplomacy of intervention and disengagement. Cambridge: Cambridge University Press. 2009, s. 259.

12 MARKAKIS, John. Ethiopia. The Last Two Frontiers. Oxford: James Currey. 2011, s. 192-3.

13 FISEHA. Assefa. Theory versus Practice in the Implementation of Ethiopia's Ethnic Federalism. In: Ethnic Federalism. The Ethiopian Experience in Comparative Perspective, ed. David Turton. Oxford: James Currey. 2006, s. 158.

14 Viz SMITH, Lahra. Making Citizens in Africa. Ethnicity, Gender, and National Identity in Ethiopia. Cambridge: Cambridge University Press. 2013.

15 TRONVOLL, Kjetil. War and the Politics of Identity in Ethiopia. The Making of Enemies and Allies in the Horn of Africa. Woodbridge: James Currey. 2009, s. 149.

16 MARKAKIS, John. Ethiopia. The Last Two Frontiers. Oxford: James Currey. 2011, s. 276.

17 AN-NA'IM, Abdullahi Ahmed. Eritrean Independence and African Constitutionalism: A Sudanese Perspective. In: Eritrea and Ethiopia. From Conflict to Cooperation, ed. Amare Tekle. Lawrenceville: Red Sea Press. 1994, s. 115-138.

18 BEREKETEAB, Redie. The Eritrea-Ethiopia Conflict and the Algiers Agreement: Eritrea's Road to Isolation. In: Eritrea's External Relations. Understanding Its Regional Role and Foreign Policy, ed. Richard Reid. London: Chatham House. 2009, s. 100-101.

19 Ibid., s. 105.

20 MENGISTEAB, Kidane a OKBAZGHI, Yohannes. Anatomy of an African Tragedy: Political, Economic and Foreign Policy Crisis in Post-Independence Eritrea. Trenton: Red Sea Press, 2005, s. 250-259.

21 Ibid., s. 229-230.

22 Ibid.

23 Eritrea: Demographic and Environmental Crisis. In: Awate.com [on-line]. 2014 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://awate.com/eritrea-demographic-and-environmental-crisis/

24 TAREKE, Gebru. The Ethiopian Revolution. War in the Horn of Africa. New Haven: Yale University Press. 2009, s. 240.

25 Viz SAGGIOMO, Valeria. The rise of Islamic Resurgence in Somalia. In: Politics and Minorities in Africa. Roma: Aracne Editrice. 2012, s. 253-255.

26 BRADBURY, Mark. Becoming Somaliland. Oxford: James Currey, 2008, s. 255.

27 HAYNES, Jeffrey. The state, religion and the challenge to state hegemony. In: Religious ideas and Institutions: Transitions to Democracy in Africa, eds. Edmond J. Keller - Ruth Iyob. Pretoria: Unita Press. 2012, s. 35.

28 SHAY, Shaul. Somalia between Jihad and Restoration. New Brunswick and London: Transactions Publishers. 2008, s. 190.

29 ABDULLAHI, Abdi M. The Ogaden National Liberation Front (ONLF): The Dilemma of its Struggle in Ethiopia. Review of African Political Economy. 2007, roc. 34, c. 113, s. 560-561.

30 PIRIO, Gregory Alonso. The African Jihad. Bin Laden's Quest for the Horn of Africa. Trenton: Red Sea Press. 2007, s. 97.

31 SHINN, David H. Ethiopia. Governance and Terrorism. In: Battling Terrorism in the Horn of Africa. Cambridge: World Peace Foundation. 2005, s. 109.

32 SMIDT, Wolbert. Terrorism and Discourses on Terror in Ethiopia. In: Hot Spot Horn of Africa Revisited. Approaches to Make Sense of Conflict, eds. Eva-Maria Bruchhaus - Monika M. Sommer. Berlin: LIT Verlag. 2008, s. 139.

33 HOEHNE, Markus Virgil. Resource conflict and militant Islamism in the Golis Mountains in northern Somalia (2006-2013). Review of African Political Economy. 2014, roc. 41, c. 141, s. 2.

34 HOEHNE, Markus Virgil - DEREJE - Feyissa a ABDILLE, Mahdi. Somali and Ethiopian Diasporic Engagement for Peace in the Horn of Africa. Africa Conflict and Peacebuilding Review. 2011, roc. 1, c. 1, s. 85.

35 Napr. AHMED, Hussein. Coexistence and/or Confrontation?: Towards a Reappraisal of ChristianMuslim Encounters in Contemporary Ethiopia. Journal of Religion in Africa. 2006, roc. 36, c. 1, s. 4-22.

36 LEVERINK, Joris. Slow but Sustained: Ethiopian Muslims' Struggle for Rights Continues. Dostupné z: Think Africa Press, http://thinkafricapress.com/ethiopia/muslim-protest, 2014.

37 ERLICH, Haggai. Saudi Arabia and Ethiopia. Islam, Christianity and Politics Entwined. BoulderLondon: Lynne Riener Publishers. 2007, s. 177-185.

38 Viz Ethiopian government urged to release Muslim detainees. 2012 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://en.alukah.net/World Muslims/0/1617/

39 Terrorism, religious extremism threat to Ethiopia: Study. [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.ethpress.gov.et/herald/ind...

40 ROTBERG, Robert I. Africa Emerges. Cambridge: Polity Press. 2013, s. 120-121.

41RAHMAN, Majeed A. Water Security: Ethiopia-Egypt Transboundary Challenges over the Nile River Basin. Journal of Asian and African Studies. 2012, roc. 48, c. 1, s. 35-36.

42ARSANO, Yacob. Ethiopia and the Nile. Dilemmas of National and Regional Hydropolitics. Ph.D. dissertation, University of Zürich, 2007, s. 102.

43 TAFESE, Tesfaye. The Nile Question: Hydropolitics, Legal Wrangling, Modus Vivendi and Perspectives. Berlin: LIT Verlag. 2001, s. 97-98.

44 CHESIRE, David K. Control over the Nile: Implications across Nations. Unpublished Thesis. Monterey Naval Postgraduate School, California. 2010, s. 34-35.

45 The Reporter, May 21, 2011.

46 GEBEtO, Petros J. No More Thirst: The Citizens of the Nile. Addis Ababa: Rehobot Printers, 2013.

47 Viz The Grand Ethiopian Renaissance Dam Fact Sheet. 2014 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://goo.gl/2sVgGL

48 BBC News. Will Ethiopia's Grand Renaissance Dam dry up the Nile in Egypt? 2014 [cit. 2016-0515]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-africa-26679225

49 KANTOR, Brooke. Dam-ed if you don't: Egypt and the Grand Ethiopian Renaissance Dam Project. Dostupné z: http://goo.gl/lKzdlO, 2014.

50 Egypt Welcomes Tanzania's call for Nile Deal Review. 214 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.tesfanews.net/egypt-welcomes-tanzanias-call-for-nile-deal-review/

51 Blíze viz napr. PIKNEROVÁ, Linda - DOLJAKOVÁ, Aneta. Emancipace novych mocností po konci studené války, In: Nové mocnosti globálního Jihu. Eds. Linda Piknerová - David Sanc. Praha: Dokorán, 2014, s. 7-35.

52 In famine-stricken Ethiopia, a Saudi company leases land to grow and export rise. 2011 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: www.ethiomedia.com

53 HAMLIN, Kevin - GRIDNEFF, Ilya - DAVISON, William. Turning Ethiopia into China's China. 2014 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://goo.gl/hBR7Rw

54 FITZGERALD, Mary. China Invests in Ethiopia but at What Costs? 2014 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://debirhan.com/?p=755

55ABEBE, Semahagn Gashu. Good Governance is Key to Attract US Investment to Africa. 2014 [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: http://www.ethiomedia.com/aug14/4007

56 Tento termín se pouzívá pro kontroverzní pronájem pûdy v rozvojovych zemích do rukou mezinárodních spolecností ci cizích vlád, coz negativne ovlivñuje místní komunity. Soucástí techto pronájmû ci nákupû pûdy byvá i otázka prístupu k vode, téz nekdy nazyvaná water grabbingem.

57 MECKELBURG, Alexander. Large Scale Land Investment in Gambella, Western Ethiopia - The Politics and Policies of Land. In: A Delicate Balance. Land Use, Minority Rights and Social Stability in the Horn of Africa, ed. by Mulugeta Gebrehiwot Berhe. Addis Ababa: Addis Ababa University. 2014, s. 156-8.

58 LENTZ, Carola. "Land and the Politics of Belonging in Africa," in: African Alternatives, eds. Patrick Chabal, Ulf Engel, Leo De Haan. Leiden: Brill. 2007, s. 37-58.

59 Developmental state je stát dle Richarda Levina: "v developmental state existuje silná vláda, která urcuje hlavní makroekonomické tendence zeme, podporuje vyuzívání prírodních zdrojû pro naplñování svych vlastních rozvojovych ci'lû" (dle Ben Turok 2011. Development in a Divided Country. Understanding the ANC today. Jacana Media Ltd: South Africa, s. 39). Pûvodne koncept vzniknul pro oznacení chování stáu v Asii - tzv. asijstí tygri a jejich prístupu k rozvoji.