Ceská debata o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti a národní zájem

Abstract

Nezli pristoupíme k interpretaci tematické a obsahové analýzy obou dokumentu, zamerené na vyhledávání klícových slovních spojení a jejich cetnost, je nutné alespon zbezne popsat oba dokumenty. Státní energetická koncepce z roku 2004 clení svých 49 stran do 3 základních cástí. První cást s názvem Vize, cíle, nástroje SEK je venována predevsím definici cílu státní energetické politiky, které jsou definovány jako nezávislost, bezpecnost a udrzitelný rozvoj, a zpusobu, jakým jich dosáhnout. Druhou cástí je Sumarizace aktuálne platných a nove uplatnovaných nástroju SEK, coz je výcet legislativních opatrení, státních programu, dlouhodobých koncepcí a jejich vlivu na státní rozpocet. Poslední cástí je potom Komplexní energetický scénár. Tato kapitola predkládá scénáre vývoje energetického hospodárství Ceské republiky do roku 2030 na základe vývoje energetických, ekologických a sociálních parametru (MPO 2004: 36).

Základem pro identifikaci klícových slov byla definice energetické bezpecnosti a aktuální energeticko-bezpecnostní témata, která dominovala ceskému bezpecnostnímu diskurzu ve zkoumaném období. V prípade definice energetické bezpecnosti jsme se neomezili na jednu konkrétní definici, ale vyuzili sumu definic, které ve své knize predstavuje Sovacool (Sovacool 2001: 1-11). Pri analýze zvolených dvou dokumentu jsme tedy postupovali tak, ze jsme na základe opakovaného ctení identifikovali klícová slova ci témata, která souvisejí s konceptem energetické bezpecnosti a s její vnejsí dimenzí a která jsme identifikovali na základe definice problému a analýzy diskurzu. V nasem prípade jsou klícová slova ve vztahu k energetické bezpecnosti inspirována existujícími spojeními, z nichz vzesla samostatná diagnostika témat (Hynek, Strítecký 2010: 9). Napríklad klícovost slova "krize" je evidentní, pokud se zameríme na témata, která se v souvislosti s energetickou bezpecností a její vnejsí dimenzí objevují v prubehu období 2006 az 2010. V soucasné debate o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti a politiky CR dominují ctyri obecná témata, která lze definovat jako:

Ve volebním programu je energetika zmínena na dvou místech. Samostatná kapitola jí je venována v cásti zabývající se hospodárskou a ekonomickou politikou. Na tomto míste jsou zmínena vsechna témata, kterými jsme v predchozí cásti konceptualizovali ceskou debatu o energetické politice a vnejsích energetických vztazích. "Jak ukázala plynová krize na Ukrajine, stává se [zemní plyn] rovnez nástrojem politiky [Ruské federace]." (ODS 2010: 18). Odkaz na aktivní vnejsí energetickou politiku nacházíme i na dalsích místech. "Chceme dosáhnout vyssí úrovne spolupráce clenských zemí [EU] v krizových situacích(...)" Fakt, ze jsou vnejsí energetické vztahy pro ODS relevantním tématem, je mozno vyvodit i z dalsího výroku: "Posílíme plynovou bezpecnost [CR] co nejrychlejsí výstavbou plynovodu Gazela z Nemecka(...)" (ODS 2010: 19). Energetické vztahy s dodavateli jsou zmíneny i v cásti venované zahranicní politice CR. "Energetika se stala hlavním nástrojem [ruské] zahranicní politiky(...) jak ukázala krize na Ukrajine, velice úcinným" (ODS 2010: 45). Vztahy s Ruskou federací je vsak mozno oznacit jako prípustné, avsak za podmínky reciprocity a vzájemné závislosti.

Zároven oproti predchozím vyjádrením jednotlivých vládních predstavitelu odmítl Václav [Klaus] prílis zjednodusene hodnotit spor mezi Moskvou a Kyjevem o dodávkách plynu v roce 2006: "Nepovazuji to za výlucný príklad pokusu o politické ci imperiální vydírání Ukrajiny ze strany [Ruska]. (...) Já to ale spíse povazuji za klasické chování dominantní firmy na trhu, která si diktuje své podmínky(...)" (Klaus 2006a). Problém energetické debaty EU vuci Rusku pak spocívá predevsím v tom, ze neresí podstatu, ale resí se, "kdo je více ci méne proruský ci antiruský - s dovetkem, ze antiruskost je politicky korektní(...)" (Klaus 2009). Pritom je treba si uvedomit, ze "Zájmy energii produkujících a energii spotrebovávajících zemí jsou principiálne odlisné a nemuze tomu být jinak. [Rusko] je zemí prvního typu, vetsina evropských zemí jsou zememi typu druhého" (Klaus 2009). [Tento] "rozpor zájmu je tedy prirozený" a projevuje se napríklad u tzv. energetické charty, která "podle názoru Ruska je výhodnejsí pro zeme energii spotrebovávající" nez pro Rusko jako zemi energii vyvázející (Klaus 2009).

Headnote

Abstract: The Czech debate on the external dimension of energy security and national interest.

Energy security is one of the most topical and important issues, both at the EU and member states level. This is a fact, not only in the context of climate change policy and common energy market design, but also in the light of the dynamics of EU external energy relations, with the latter recently gaining in importance. The Czech discourse on energy security is no exception and mirrors the development in the EU-wide debate. This claim is based not only on the analysis of events and the subsequent debate on energy security in the Czech Republic regarding the period from 2006 to 2010 (e.g. the natural gas crisis, Presidency of the Council of the EU, the question of energy import dependence), i.e. the period between the last two parliamentary elections with minor overlaps, but also on the three applied criteria of national interest - relevance, consensus, and external acceptability. The discourse on external energy relations of the Czech Republic is relevant, shows signs of consensus, and, from an EU perspective, could be considered as acceptable. Therefore, the external energy relations meet the criteria of the Czech national interest.

Keywords: Czech Republic, Debate, Energy Policy, Energy Security, External Relations, Natioanal Interest

Úvod

Energetická bezpecnost2 predstavuje jedno z nejcasteji diskutovaných témat jak na úrovni Evropské unie, tak v rámci clenských státu. Mezi významné faktory, které prímo ci neprímo ovlivnují intenzitu této bezpecnostní debaty, mimo jiné patrí stabilita prenosových soustav, rust významu LNG ci zvysující se spotreba energií v Indii a Cíne spolecne s rustem jejich cen. Problémem se stává i percepce hrozeb a rizik energetické bezpecnosti, k jejíz sekuritizaci prispely v evropském, ale i ceském prostredí, zejména predchozí ropné a plynové krize mezi Ruskem a jeho západními sousedy Beloruskem a Ukrajinou v letech 2006 az 2009. Logickou reakcí Evropské unie na ohrození energetické bezpecnosti v dusledku techto sporu bylo prijetí rady opatrení (legislativních a politických) v souladu s cíli unijní energetické politiky (zamerených dovnitr i vne). Podobne v dichotomii domácích a zahranicnepolitických nástroju k zabezpecení stabilních a plynulých dodávek energetických komodit uvazují i odpovední predstavitelé Ceské republiky, prestoze lze téma energetické bezpecnosti v rámci ceské debaty oznacit za relativne nové (Hynek, Strítecký 2010a: 80).

Základním cílem clánku je analyzovat ceskou politickou debatu o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti a na jejím základe definovat národní zájem CR. K naplnení základního cíle hledají autori odpovedi na nekolik dílcích otázek:

1) Jaká jsou hlavní témata ceského diskurzu o energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenzi?

2) Jak definují a interpretují základní otázky vnejsí energetické bezpecnosti programové dokumenty ceských politických stran a vládní programové dokumenty?

3) V jakých tématech vnejsí dimenze energetické bezpecnosti se vystoupení vybraných politických cinitelu CR shodují ci naopak rozcházejí?

4) Je vnejsí energetická bezpecnost vnímána jako reprezentace národního zájmu Ceské republiky?

První cást clánku zkoumá téma energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenzi v ceské debate s cílem nalézt odpoved na první tri dílcí otázky. Pozornost venujeme predevsím politickému kontextu této debaty, proto mediální ci odborný diskurz k dané problematice zustane mimo rámec zamerení naseho clánku. Analýza politického diskurzu o energetické bezpecnosti poslouzí k následnému zhodnocení ceského národního zájmu, jehoz konceptem a definicními znaky se zabýváme ve druhé cásti clánku. Koncept národního zájmu pouzijeme jako analytický rámec pro zodpovezení poslední dílcí otázky, která se ptá po slucitelnosti ci neslucitelnosti vnejsí energetické bezpecnosti s preferencemi CR.

Z casového hlediska se predkládaný clánek s mírnými presahy soustredí na období od predposledních voleb do dolní komory Parlamentu v roce 2006 az do cervna 2010, kdy se v CR konaly poslední volby do Poslanecké snemovny. Príspevek svým obsahem navazuje jednak na clánek kolektivu autoru Filipa Cernocha, Veroniky Zapletalové a Tomáse Vlcka, kterí zkoumali vnitrní dimenzi energetické politiky CR v rozhodování politických stran (Cernoch, Zapletalová, Vlcek 2010: 255-284), a zároven vyuzívá nekteré závery textu Nika Hynka a Víta Stríteckého, ve kterém se oba autori zabývali diskurzem o energetické bezpecnosti podle ceských atlantistu a hledáním národního zájmu (Hynek, Strítecký 2010a: 80-101).

1. Ceská debata o energetické bezpecnosti a vnejsích energetických vztazích

Diskuze o energetické bezpecnosti je v posledních nekolika letech velmi casto spojována s krizí dodávek energetických surovin, predevsím zemního plynu a ropy. Jedním z príkladu prerusení dodávek energetických komodit byla situace na zacátku cervence 2008, kdy Ceská republika zaznamenala pokles dodávek ruské ropy ropovodem Druzba. Ruská strana následne bez blizsího vysvetlení oznámila, ze snízení dodávek touto cestou pro mesíc cervenec bude výraznejsí. V této souvislosti se objevily spekulace spojující omezení dodávek ruské ropy s podpisem smlouvy o vybudování radarové základny USA v CR. Ruská strana komentovala omezení dodávek jako dusledek nutné údrzby a revize potrubního systému a odmítla politický výklad celé kauzy. Podstatnejsí je ale skutecnost, ze CR dokázala výpadek nahradit z jiných zdroju - ropovodem IKL, a to i v dlouhodobejsím horizontu, nebot dodávky ropy z Ruska nebyly do znacné míry obnoveny jeste koncem roku 2008 (Kuchynková 2009: 198; Hynek, Strítecký 2010a: 83).

Prestoze zajistení energetické bezpecnosti zustává i nadále prevázne v rukou clenských státu, energetický sektor CR je intenzivne ovlivnován radou iniciativ EU zamerených mj. na pozadavek k dokoncení liberalizace energetického trhu, propojení energetických sítí, zvysování energetické úcinnosti, ale i solidaritu mezi clenskými státy. Krome vnitrounijních opatrení k zabezpecení energetických dodávek prosazuje EU také vnejsí dimenzi energetické politiky. Tímto zpusobem se pak rada energetických otázek dostala z unijní úrovne do ceské diskuze.

Ceská politická debata o energetické bezpecnosti je tématem první cásti clánku rozdelené do peti sekcí. První definuje teoretický a metodologický rámec studia ceské diskuze o energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenzi. Ve druhé sekci se autori pokousejí analyzovat promeny chápání energetické bezpecnosti v ceském diskurzu. Tretí a ctvrtá sekce potom urcuje prioritní projekty a smery vnejsích energetických vtahu CR na základe analýzy strategických, vládních a stranických dokumentu. V páté sekci venujeme znacnou pozornost rozhovorum a projevum nejvyssích vládních prestavitelu CR, ale také velvyslanci CR pro energetickou bezpecnost a prezidentu CR, s cílem definovat konkrétní témata ceského diskurzu o energetické bezpecnosti. V dokumentech a vystoupeních je analyzována výhradne energetická bezpecnost ve vztahu k vnejsí dimenzi energetických vztahu, tedy geopolitika dodávek.

1.1. Teoretický a metodologický rámec studia ceské diskuze o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti

Oblast teoreticky zalozené konceptualizace bezpecnostního diskurzu je v posledních letech dominována procesem sekuritizace (Buzan, Waever, de Wilde 2005; Hynek, Strítecký 2010a: 83). Teorie sekuritizace je proto bezesporu vhodným výchozím bodem pro studium ceské diskuze o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti. Konceptualizace procesu sekuritizace nebude prevzata pouze z hlavních del tzv. kodanské skoly, ale bude reflektovat i kritiku prílis úzkého pojetí sekuritizace v podání kodanské skoly, které je vzdálené fungování reálného politického procesu. Nekterí autori zduraznují úzké vymezení sekuritizace (McDonald 2008).

Urcitou moznost k prekonání omezení navrhuje ve své koncepci Thierry Balzacq, který definuje pragmatický rámec pro proces sekuritizace, jenz umoznuje prekonat omezení kodanského pojetí a otevírá prostor pro reálné konstruktivistické intersubjektivní pojetí procesu sekuritizace (Balzacq 2005: 176-178). Podle Balzacqa má efektivní sekuritizace tri základní podmínky: je závislá na kontextu, je zamerena na publikum (referencní skupinu) a bere v potaz mocenský aspekt (Balzacq 2005). Toto rozsírení je nezbytné pro pochopení sekuritizace energetické bezpecnosti (Hynek, Strítecký 2010a: 83).

Druhým teoretickým prístupem, který jsme pouzili pri zkoumání ceské diskuze o energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenzi, je sociální konstruktivismus (Burchill et al. 2009: 212-236). Podle Nika Hynka a Víta Stríteckého odrází sociální konstruktivismus ve vztahu k diskursivní analýze, jako základní metodologii pouzité v textu, tri teoretické predpoklady. Zaprvé je to kriticky konstruktivistické presvedcení, ze diskurz predstavuje významovou strukturu, která konstruuje sociální realitu. Zadruhé je diskurz chápán jako sociálne produktivní fenomén, jenz umoznuje vytváret ci reprodukovat diskurzivne definovanou sociální realitu. Diskurz tak definuje relevantní subjekty a jejich diskurzivní pusobení, které umoznuje utváret ci pretváret sociálne konstruovanou realitu. Zatretí se jedná o skutecnost, ze utvárení a legitimizace této pusobnosti orientuje výzkum diskurzu smerem k dominantním ci hegemonistickým diskurzum (Hynek, Strítecký 2010a: 85; Milliken 1999: 229-230).3

Výzkum vychází z interpretativní tradice a v jejím rámci posléze z analýzy diskurzu, jako základního metodologického nástroje, který v tomto clánku pouzíváme (Milliken 1999; Wodak, Meyer 2001). Analýza diskurzu nebude v clánku chápána jako specifická metoda, nýbrz jako zastresující metodologie, v jejímz rámci je mozné kombinovat ruzné metody (Phillips, Hardy 2002: 3; Hynek, Strítecký 2010: 8). Cílem je prozkoumat radu dokumentu a projevu, které se zabývají problematikou energetické bezpecnosti CR a její vnejsí dimenzí, a zjistit, jaká jsou její základní témata a jaká základní argumentace je v jejich vztahu prítomna.

1.2. Konceptualizace pojmu energetická bezpecnost ve Státní energetické koncepci a relevance vnejsích energetických vztahu

Existenci jednotlivých témat, resp. definicních pojmu energetické bezpecnosti v ceské debate budeme zkoumat prostrednictvím dvou metod analýzy dat v rámci metodologie diskurzivní analýzy. První metodou analýzy dat je tematická analýza, která se zakládá na strategii a procesu vyhledávání a nalezení klícových témat pro charakterizování patricného fenoménu. Ve své podstate má tato strategie výzkumu blízko k nekolikanásobnému ctení zdrojových textu. Klícem je odhalení vzorcu obsahové organizace a vztahu v rámci analyzovaných dat, pomocí nichz se vynorivsí se témata stávají analytickými kategoriemi (Hynek, Strítecký 2010: 9; Phillips, Hardy 2002; Fairclough 1992). V prípade tematické analýzy existuje nekolik mozností operacionalizace témat. Jedním z nejcastejsích kvalitativních zpusobu operacionalizace témat je operacionalizace zalozená na klícových slovech.

Druhou pouzitou metodou je obsahová analýza. Ackoliv je tato metoda analýzy dat obvykle charakterizována jako kvantitativní metoda, v této práci je vystavena na základe analýzy klícových slov vybraných kvalitativní tematickou analýzou. Kontextuální interpretace výsledku obsahové analýzy bude vycházet z predpokladu, ze cím více se dané slovo/spojení bude v textu vyskytovat, tím dulezitejsí je jeho pozice v celkovém významu/argumentacní strukture daného textu/projevu (Hynek, Strítecký 2010: 10-11; Krippendorff2004; Wodak, Meyer 2001). Na základe cetnosti uzití slov v kontextu vnejsích energetických vztahu bude mozno posoudit rust ci pokles relevance tématu v rámci politické debaty o energetické bezpecnosti Ceské republiky.

Pomocí obou metod analýzy dat budeme zkoumat dva klícové dokumenty, které mají pro ceskou energetickou politiku strategický význam a poskytnou nám rámec pro analýzu problematiky vnejsích vztahu. Jedná se o Státní energetickou koncepci (SEK) 2004 a SEK 2010. Na techto dvou dokumentech budeme sledovat rust relevance tématu energetické bezpecnosti v ceském diskurzu, ale také promenu chápání a obsahu tohoto konceptu. Zpráva Pacesovy komise, která rovnez zapadá do zkoumaného období, bude ponechána stranou naseho zájmu, a to predevsím vzhledem k jejímu poradnímu charakteru a faktickému zapadnutí jejích doporucení.

Prestoze SEK 2004 predcházely dva dokumenty zamerené na energetickou politiku Ceskoslovenska a CR (1992, 2000), po stránce prioritních a tematických oblastí se jedná o první strategický dokument tohoto druhu v CR, na kterém pracovalo Ministerstvo prumyslu a obchodu a jehoz konecnou podobu ovlivnilo svými pripomínkami Ministerstvo zivotního prostredí. V roce 2008 zacala v souladu se zákonem príprava aktualizované verze SEK. Aktualizovaná SEK z února 2010 je o poznání propracovanejsí dokument, na jehoz konecné podobe se vedle koalicní vlády Mirka Topolánka podílel i úrednický kabinet Jana Fischera. Vetsí byla i aktivita politických stran pri vzniku dokumentu, které se snazily uplatnit své vize energetické politiky CR ve vetsí míre, nez tomu bylo u SEK 2004 (Cernoch, Zapletalová, Vlcek 2010).

Nezli pristoupíme k interpretaci tematické a obsahové analýzy obou dokumentu, zamerené na vyhledávání klícových slovních spojení a jejich cetnost, je nutné alespon zbezne popsat oba dokumenty. Státní energetická koncepce z roku 2004 clení svých 49 stran do 3 základních cástí. První cást s názvem Vize, cíle, nástroje SEK je venována predevsím definici cílu státní energetické politiky, které jsou definovány jako nezávislost, bezpecnost a udrzitelný rozvoj, a zpusobu, jakým jich dosáhnout. Druhou cástí je Sumarizace aktuálne platných a nove uplatnovaných nástroju SEK, coz je výcet legislativních opatrení, státních programu, dlouhodobých koncepcí a jejich vlivu na státní rozpocet. Poslední cástí je potom Komplexní energetický scénár. Tato kapitola predkládá scénáre vývoje energetického hospodárství Ceské republiky do roku 2030 na základe vývoje energetických, ekologických a sociálních parametru (MPO 2004: 36).

Aktualizovaná Státní energetická koncepce z roku 2010 je podstatne objemnejsí dokument o rozsahu 97 stran. Krome úvodu a záveru obsahuje dokument 6 kapitol. Ve strukture chybí samostatná kapitola venovaná sumarizaci aktuálne platných nástroju Státní energetické koncepce. Naopak jsou zarazeny kapitoly Výchozí stav, indikativní ukazatele a cílové hodnoty pro jednotlivé strategické priority a Principy a koncepce rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí s energetikou souvisejících. Tyto dve cásti jsou mimo jiné venovány mezinárodnímu kontextu energetického hospodárství CR. Tato témata jsou v SEK 2004 zarazena pouze v podkapitolách druhého nebo tretího rádu.

Nejen na objemovém, ale také obsahovém nárustu dokumentu v prubehu sesti let je mozné dokumentovat rust významu energetické politiky státu. Promenu obsahu pojmu energetická politika je mozno dokumentovat na obsahové analýze obou dokumentu se zamerením na slova a slovní spojení vystihující soucasnou politickou debatu o vnejsí dimenzi energetických vztahu CR s jejími dodavateli. Srovnání SEK z roku 2004 a aktualizované verze tohoto dokumentu z roku 2010 odrází mnoho zmen, ke kterým doslo v tomto období, a to predevsím ve vztahu k vnejsímu okolí Ceské republiky, na které se aktualizovaná verze Státní energetické koncepce snazí reagovat (MPO 2010: 3).

Základem pro identifikaci klícových slov byla definice energetické bezpecnosti a aktuální energeticko-bezpecnostní témata, která dominovala ceskému bezpecnostnímu diskurzu ve zkoumaném období. V prípade definice energetické bezpecnosti jsme se neomezili na jednu konkrétní definici, ale vyuzili sumu definic, které ve své knize predstavuje Sovacool (Sovacool 2001: 1-11). Pri analýze zvolených dvou dokumentu jsme tedy postupovali tak, ze jsme na základe opakovaného ctení identifikovali klícová slova ci témata, která souvisejí s konceptem energetické bezpecnosti a s její vnejsí dimenzí a která jsme identifikovali na základe definice problému a analýzy diskurzu. V nasem prípade jsou klícová slova ve vztahu k energetické bezpecnosti inspirována existujícími spojeními, z nichz vzesla samostatná diagnostika témat (Hynek, Strítecký 2010: 9). Napríklad klícovost slova "krize" je evidentní, pokud se zameríme na témata, která se v souvislosti s energetickou bezpecností a její vnejsí dimenzí objevují v prubehu období 2006 az 2010. V soucasné debate o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti a politiky CR dominují ctyri obecná témata, která lze definovat jako:

- Bezpecnost ve vztahu k zajistení energetických potreb státu

- Závislost ve vztahu k dovozu energetických surovin

- Krize ve vztahu k nedostatku energetických surovin

- Vnejsí vztahy ve smyslu spolupráce s dodavateli energetických surovin4

Diskuze o vnejsí energetické bezpecnosti je nejen v CR, ale prakticky i na úrovni EU jako celku, vymezena snahou o zvysování energetické bezpecnosti státu ve smyslu bezpecnosti dodávek z vnejsích zdroju, coz je dusledkem závislosti na techto zdrojích. V prípade neschopnosti zajistit dodávky energií, na nichz jsou vyspelé ekonomiky státu EU závislé, dochází ke krizi, jako krajní situaci znacící absenci bezpecnosti. Zabránení krizi plynoucí z nedostatecných dodávek energetických surovin je prioritou vnejsích energetických vztahu EU, ale také národních státu. Jednotlivá témata ceské energetické bezpecnosti a nárust jejich cetnosti znázornuje tabulka c. 1 na príkladu srovnání dvou Státních energetických koncepcí z roku 2004 a 2010.

Dramatický nárust cetnosti slova bezpecnost ve vztahu k energetickému sektoru Ceské republiky dokumentuje promenu chápání zájmu CR a její pozice v energetických vztazích. Zatímco ve SEK 2004 bylo mozné nalézt slovo bezpecnost ve vztahu k rizikum vyplývajícím z vyuzití jaderné energie, v prípade navrzené aktualizace Státní energetické koncepce z roku 2010 se slovo bezpecnost vyskytovalo nejcasteji v návaznosti na zajistení energetických potreb státu importem, a to predevsím ropy a zemního plynu (MPO 2004; 2010).

Promenu významu pojmu bezpecnost ve vztahu k energetice do urcité míry zachycuje i samotná SEK 2004, kde se na strane 10 tvrdí, ze: "Spolehlivost a dlouhodobou bezpecnost zásobování energií resí dnes, jako novou prioritu, celá EU. Puvodní obsah bezpecnosti a spolehlivosti dostává dnes novou dimenzi v opatreních na posilování národní energetické sobestacnosti, proti rustu závislosti na dovozech energie z rizikových teritorií, které jsou spojované s moznými krizemi v dodávkách, s narusením dopravy a s výkyvy cen energetických zdroju" (MPO 2004: 10).

Toto tvrzení je svým významem v celém textu jedinecné, kdyz se v nem mluví o promene chápání pojmu bezpecnosti ve vztahu k národnímu energetickému komplexu. Podobné chápání slova bezpecnost je vsak zcela principiální a bezné v SEK 2010. To lze dokumentovat na modelovém výroku: "(...) udrzet dovozní energetickou závislost na prijatelné úrovni a posílit energetickou bezpecnost státu" (MPO 2010: 8). Tato veta do velké míry vystihuje kontext, na který je v textu nejcasteji vázáno slovo bezpecnost. V prípade srovnání obou dokumentu se tedy nejedná pouze o vetsí cetnost výskytu slova bezpecnost v SEK 2010 ve srovnání se SEK 2004, ale také o vyuzití slova v jiném kontextu.

Slovo závislost ve významu dovozní závislosti je v obou textech zastoupeno priblizne stejne. V obou dokumentech je dovozní závislost na vnejsích aktérech chápána jako hrozba, avsak pouze v obecné rovine, bez odkazu na konkrétního dodavatele. V SEK 2004 muzeme závislost pomerne casto najít v kontextu omezení závislosti ci posílení nezávislosti. Reprezentativním výrokem charakterizujícím pojetí závislosti na dovozu energetických surovin je tvrzení: "(...) smerující k dosazení maximální nezávislosti CR na cizích energetických zdrojích" (MPO 2004: 5).

Tato a podobné formulace vypovídají spíse o pozitivní snaze smerující k omezení závislosti, a to i presto, ze jinde v dokumentu jsou odkazy na nutný rust dovozu energetických surovin v budoucnu, a tedy rustu celkové dovozní závislosti (MPO 2004: 10). V SEK 2010 je dovozní závislost naopak hodnocena v kontextu probehnuvsích plynových krizí a pozitivní vnímání spojené se snahou o nezávislost se prakticky vytrácí. Casto muzeme císt o "rostoucí dovozní závislosti" nebo "minimalizaci zvysování dovozní závislosti". Prakticky se tedy nehovorí o mozném dosazení ci posilování nezávislosti, ale o minimalizaci rizik vyplývajících z rostoucí dovozní závislosti, kterou je treba udrzet na prijatelné úrovni (MPO 2010: 39, 52, 79).

Pojem krize, ve vztahu k nedostatku energetických surovin, se vyskytuje v obou dokumentech. Avsak obsahová analýza obou dokumentu odhaluje nekolikanásobný rust slova v tomto kontextu v aktualizovaném vydání SEK z roku 2010. Tento fakt není nijak prekvapivý, uvázíme-li výpadky v dovozu zemního plynu (2006, 2009) a ropy (2007). Zatímco krize z let 2006 a 2007 nejsou zásadním zpusobem zminovány, plynová krize z prelomu let 2008 a 2009 je zmínena konkrétne vcetne hrozeb, které by mohlo zpusobit její opakování.

Tato krize je soucasne pouzita jako argument pro legitimizaci sekuritizace energetiky v clenských státech EU, se kterou je spojeno uzívání a naduzívání pojmu energetická bezpecnost. Za výrok dokumentující tuto skutecnost muzeme povazovat: "V rámci energetické politiky EU je potreba zajistit a zvýsit energetickou bezpecnost Evropské unie, coz potvrdila i zkusenost s plynovou krizí z ledna 2009 (...)" Na jiném míste se v témze dokumentu píse: "(...) rizika opakování obdobné události [krize] nelze do budoucna vyloucit (...)" (MPO 2010: 11). Vetsí duraz je kladen rovnez na pripravenost krizových mechanismu na úrovni EU, nikoli pouze v rámci národních státu. V této souvislosti je casto zminován termín solidarita v prípade mozného opakování krizí (MPO 2010).

Ve srovnání obou textu se jako zcela principiální ukazuje tematika vnejsích energetických vztahu. Zatímco v dokumentu z roku 2004 je tato problematika obsazena pouze implicitne, a to nejen bez odkazu na konkrétní region, termín vnejsí vztahy není v celém dokumentu nikde zmínen. Naopak v aktualizaci SEK je nejen operováno s konkrétním termínem, ale je pouzit i ve vztahu ke konkrétním krokum, podniknutým vuci jmenovaným dodavatelským státum ci regionum.

Této problematice je venován celý tematický oddíl 5.9. s názvem Vnejsí energetická politika a mezinárodní vztahy v energetice (MPO 2010: 49-51). Tato cást je rozdelena do cástí venovaných vizi vnejsí energetické politiky, jejím hlavním cílum a nakonec jejím dílcím cílum a jejich specifikaci. Vnejsí energetické vztahy jsou posuzovány na nekolika úrovních. Na mezinárodní úrovni, regionální úrovni a na úrovni dvoustranných vztahu. Dokument hovorí o nutnosti vytvárení jednotného energetického trhu EU, ale také o nutnosti diverzifikace prepravních tras na úrovni EU a harmonizaci ceské legislativy s energetickou politikou EU (MPO 2010: 50). Je tedy zrejmé, ze duraz je kladen jak na problematiku vnitrního trhu na úrovni Evropské unie, tak na problematiku ve vztahu mezi Evropskou unií a energetickými partnery vne EU, a to az do té míry, ze obe témata lze povazovat za komplementární a pro úspesné fungování spolecné energetické politiky EU na sobe závislá.

Vedle EU, jakozto platformy pro spolupráci na mezinárodní a regionální úrovni, Koncepce rovnez zminuje mezinárodní spolupráci na pude organizací jako jsou Mezinárodní energetická agentura a Energetická charta, ale také NATO v rámci transatlantického energetického fóra. Predmetem mezinárodní spolupráce je tedy "úcinný energetický dialog se státy, z nichz je do CR dodáván plyn a ropa nebo pres jejichz území jsou tyto komodity do CR tranzitovány" (MPO 2010: 51).

V cásti venované bilaterální spolupráci je kladen duraz na rozvíjení dvoustranné spolupráce s významnými dodavatelskými a tranzitními zememi na základe oboustranné výhodnosti v mezích energetické politiky EU (tamtéz). Konkrétne jsou v prípade strategické spolupráce jmenovány vztahy "s USA, Ruskem, Ukrajinou, sousedními státy CR, zememi Jizního koridoru, Balkánu a dalsími státy dulezitými pro ceský energetický sektor (...)" (tamtéz).

Z uvedeného jasne vyplývá zretelný posun ve srovnání s puvodním dokumentem z roku 2004. Muzeme tedy dokumentovat nejen sekuritizaci energetické politiky Ceské republiky, ale také s tím související zpresnení agendy a její vymezení. Je zrejmé, ze problematika vnejsích energetických vztahu se stala klícovým tématem soucasné debaty, coz jsme byli schopni overit na základe tematické a obsahové analýzy dvou strategických dokumentu, vymezujících energetickou politiku CR. Duvody pro tento trend je mozno hledat ve dvou zdrojích. Na jedné strane je zde evropská dimenze energetické politiky, která od pocátku tisíciletí s rostoucí intenzitou reflektuje otázku vnejsích energetických vztahu. Nicméne význam agendy na evropské úrovni nestací k její dostatecné reflexi na národní úrovni, jak se ukázalo na absenci nekterých témat v prípade Státní energetické koncepce z roku 2004 ve srovnání se Zelenou knihou K evropské strategii pro bezpecnost energetických dodávek z roku 2000 (srov. MPO 2004 a European Commission 2000).

Na druhé strane pusobí faktor energetické politiky na národní úrovni, která se mení v závislosti na vnejsích faktorech, nyní ve smyslu dodavatelu, nikoli EU. Zdá se, ze zkusenost výpadku v zásobování ropou a plynem je pro clenské státy silným impulzem. Ohrození bezpecnosti dodávek ropy a zemního plynu se tedy projevila nejen na úrovni EU, kdy klícový dokument - Zelená kniha Evropská strategie pro udrzitelnou, konkurenceschopnou a bezpecnou energii - vzniká v roce 2006 práve v návaznosti na první významnou evropskou zkusenost, ale také na národní úrovni CR (srov. MPO 2010 a European Commission 2006). V prípade CR se od konstatování existence závislosti na vnejsích zdrojích v roce 2004 dostáváme k formulaci konkrétních cílu vztahu s dodavateli energií v roce 2010.

1.3. Vnejsí energetická bezpecnost v programových dokumentech politických stran

Podobne jako v predeslé, bude i v této cásti textu analyzována relevance jednotlivých témat energetické bezpecnosti v programových dokumentech parlamentních stran zvolených ve volbách do Poslanecké snemovny Parlamentu CR 2. a 3. cervna 2006. Jedná se tedy o dokumenty následujících politických stran: Obcanské demokratické strany (ODS), Ceské strany sociálne demokratické (CSSD), Komunistické strany Cech a Moravy (KSCM), Krestanské a demokratické unie - Ceskoslovenské strany lidové (KDU-CSL) a Strany zelených (SZ). Nutným presahem mimo vymezené období jsou pak programové dokumenty vztahující se práve k temto volbám. Dále byly zkoumány programové dokumenty, se kterými vstupovaly tyto strany do parlamentní predvolební kampane v roce 2010.

Z analýzy volebních dokumentu politických stran, které uspely v parlamentních volbách v roce 2006, je zrejmé, ze problematiky energetické bezpecnosti a predevsím vnejsích energetických vztahu nebyly nosnými tématy predvolební kampane. Nejcasteji byla tato témata zahrnuta v kapitolách venovaných hospodárské ci zahranicní politice. Prípadne nebyla otázka energetické bezpecnosti v dokumentech reflektována vubec. Energetika byla tématem predevsím ve vztahu k sociální a hospodárské problematice, prípadne dopravní politice, na úrovni domácí politiky.

Pouze ODS má ve svých programových dokumentech z roku 2006 jako jedno ze svých témat energetickou bezpecnost a vnejsí energetické vztahy. Konkrétne je v cásti venované hospodárské politice zmínena vnejsí závislost na dovozu plynu z Ruska a otevrene je kritizována moznost 100% závislosti na dovozu plynu pouze z jedné zdrojové zeme. Jako dulezitý aspekt energetické politiky je zmínena diverzifikace importu energetických surovin, protoze "Nechceme závislost na zdrojích energie pouze z Ruska, a proto odmítáme plán této vlády (koalicní vláda CSSD, KDU-CSL a US-DEU) na "otocení" ropovodu z Ingolstadtu, díky [sic] kterému by se CR stala zcela závislá na ruské rope. Energetická politika musí být zalozena na dusledné diverzifikaci zdroju s durazem na nejefektivnejsí resení" (ODS 2006: 12). Tato tvrzení muzeme dát do souvislosti s tím, co Nik Hynek a Vít Strítecký nazývají atlantické predstavy o energetické bezpecnosti v ceském diskurzu (Hynek, Strítecký 2010a: 87). Zároven tento stav, jak bude dokázáno níze, dokazuje zrejmou dominanci atlantického diskuzu o energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenzi v CR.

Strana zelených ve svém programovém dokumentu Kvalita zivota spojuje energetické téma prakticky výhradne s ochranou klimatu (SZ 2006: 7). Prestoze i u dalsích parlamentních stran muze toto téma zaznamenat jako vedlejsí téma, v prípade Strany zelených jsou klimatické zmeny tématem nosným. V programu je casto zminována nutnost nahrazení ropy alternativními zdroji v energetickém mixu. Plyn potom predstavuje most k obnovitelné energii. V dokumentu vsak nejsou informace o závislosti na dovozu plynu ci bezpecnosti a udrzitelnosti dodávek.

V programových dokumentech parlamentních stran se problematika energetické bezpecnosti jako zahranicne politické téma prakticky nevyskytuje. Úplná absence tématu vnejsích energetických vztahu v programech zbývajících trí parlamentních politických stran zvolených ve snemovních volbách v roce 2006 ukazuje na praktickou neexistenci diskurzu energetických vztahu Ceské republiky s jejími dodavateli. Dominantní je téma energetiky ve vztahu k hospodárské a sociální politice, v prípade Strany zelených potom k politice ochrany zivotního prostredí a ochrany klimatu. V prípade predvolební kampane pred parlamentními volbami v roce 2006 nelze tedy o energetické bezpecnosti ani o jejích dílcích problematikách hovorit jako o relevantním tématu, které by nejakým zpusobem formovalo debatu o ceské bezpecnostní a zahranicní politice. Téma tedy nebylo predmetem predvolební debaty.

"Povazujeme za nezodpovedné platit astronomické a neustále rostoucí cástky za nejisté dodávky energií ze zahranicí. Jsme proti neúmernému zvysování závislosti Ceské republiky na dovozu paliv" (CSSD 2010: 13). Toto je jediné místo, na kterém CSSD spojuje ve svém volebním programovém dokumentu pro rok 2010 Zmeny a nadeje otázky zahranicní a energetické politiky. Energetická rizika jsou prezentována jako jeden z nových fenoménu, kterým musí nejen Ceská republika, ale celá Evropská unie celit (CSSD 2010: 31). CSSD v programovém dokumentu energetickou bezpecnost sice zminuje, ale nijak ji koncepcne nerozpracovává. Urcitou výjimku predstavuje pouze téma jaderné energie, jejíz vyuzití sociální demokraté v kontextu budoucího zajistení dodávek elektriny uvádejí (Hynek, Strítecký 2010a: 98)

KDU-CSL venuje problematice záverecnou cást svého programového dokumentu Volební program 2010-2014. Problematika energetické bezpecnosti, prípadne vnejsích vztahu, je zmínena pouze obecne a ani v tomto prípade ji nelze oznacit za relevantní téma. Obecne se o bezpecnosti dodávek zemního plynu hovorí ve smyslu: "(...) zemní plyn povazujeme za palivo poslední volby: jeho cenu ani spolehlivost dodávky nemuzeme ovlivnit" (KDU-CSL 2010: 53). Z této formulace je zrejmé, ze v otázkách vnejsích vtahu nemá strana priority. Toto téma samo o sobe hodnotí jako irelevantní, protoze na bezpecnost dodávek nemá vliv. Duraz je kladen na vyuzití domácích zdroju energie (uhlí) a jadernou energetiku.

Energetika je dále zmínena v cásti venované EU: "Podporujeme spolecnou energetickou politiku EU, která umozní lepsí diverzifikaci zdroje energií - vetsí podíl jaderné energie a snízení závislosti na nerostném bohatství Ruska" (KDU-CSL 2010: 37). V tomto prípade je tedy bezpecnost dodávek plynu a ropy dána do souvislosti se zahranicní politikou a Ruskem jako zdrojem hrozeb. EU je tedy povazována za platformu, na jejímz základe bude CR schopna posílit svojí energetickou bezpecnost. Touto platformou se vsak nezdá být úroven národního státu.

V programovém dokumentu KSCM není mozno nalézt zahranicne politický aspekt zajistení energetické bezpecnosti. Zmínené nástroje jsou ciste na úrovni národního státu: "Jednotnou státní energetickou koncepci, zajistení energetické bezpecnosti Ceské republiky rozhodujícím podílem výroby elektriny z jádra (prosazovat zahájení výstavby 3. a 4. bloku JE Temelín, modernizaci JE Dukovany) se zvysováním podílu obnovitelných zdroju energie (...)" (KSCM 2010: 4). Z této formulace je zrejmé, ze KSCM vidí jako prioritní zdroje jadernou energetiku, vyuzití domácích zdroju a obnovitelné energie. Explicitne není zmínena problematika vnejsí závislosti. Na jiném míste textu se hovorí o "(...) podpore bezpecnému jadernému programu s cílem postupného snizování podílu fosilních paliv na výrobe energie" (KSCM 2010: 5).

V programovém dokumentu Strany zelených je energetice jiz tradicne venován znacný prostor. Ve srovnání s politickým programem z roku 2006 je podstatne rozvinuta argumentace ve prospech nahrazení fosilních paliv, predevsím ropy a uhlí, v energetickém mixu CR. Vetsí duraz je kladen i na zahranicne politické souvislosti dovozu fosilních paliv. "Domácnosti tak usetrí tisíce korun rocne a doslova srazíme dovoz plynu z Ruska, který se pouzívá predevsím práve k vytápení" (SZ 2010: 19). Na jiném míste se hovorí o dovozní závislosti na Rusku jako o riziku. Duvodem je zcela nepredvídatelná politika Ruska (tamtéz). Z uvedeného je zrejmé, ze prestoze Strana zelených ve svém programovém dokumentu nenabízí resení vnejsích energetických vztahu s dodavateli energie na základe bilaterální debaty ci spolupráce na úrovni EU, problematika dovozní závislosti na Rusku je v jejich myslenkovém proudu prítomna a je hodnocena znacne negativne a jednou z priorit by melo být její omezení (srovnej Hynek, Strítecký 2010a).

Programové dokumenty Obcanské demokratické strany je po stránce prítomnosti témat spojených s energetickou politikou, predevsím její vnejsí dimenze, mozno povazovat za nejpodrobnejsí z relevantního politického spektra. Téma je obsazeno nejen ve volebním programu do snemovních voleb 2010 s názvem Resení, která pomáhají, ale je mu venována pozornost i v dalsích programových dokumentech, kterým se z tohoto duvodu budeme také venovat. Jedná se o dlouhodobý programový dokument s názvem Vize 2020 a sborník z programové konference Ceská republika v Evrope a ve svete (ODS 2010; 2010a; 2010b).

Ve volebním programu je energetika zmínena na dvou místech. Samostatná kapitola jí je venována v cásti zabývající se hospodárskou a ekonomickou politikou. Na tomto míste jsou zmínena vsechna témata, kterými jsme v predchozí cásti konceptualizovali ceskou debatu o energetické politice a vnejsích energetických vztazích. "Jak ukázala plynová krize na Ukrajine, stává se [zemní plyn] rovnez nástrojem politiky [Ruské federace]." (ODS 2010: 18). Odkaz na aktivní vnejsí energetickou politiku nacházíme i na dalsích místech. "Chceme dosáhnout vyssí úrovne spolupráce clenských zemí [EU] v krizových situacích(...)" Fakt, ze jsou vnejsí energetické vztahy pro ODS relevantním tématem, je mozno vyvodit i z dalsího výroku: "Posílíme plynovou bezpecnost [CR] co nejrychlejsí výstavbou plynovodu Gazela z Nemecka(...)" (ODS 2010: 19). Energetické vztahy s dodavateli jsou zmíneny i v cásti venované zahranicní politice CR. "Energetika se stala hlavním nástrojem [ruské] zahranicní politiky(...) jak ukázala krize na Ukrajine, velice úcinným" (ODS 2010: 45). Vztahy s Ruskou federací je vsak mozno oznacit jako prípustné, avsak za podmínky reciprocity a vzájemné závislosti.

Vize 2020 a sborník z programové konference jdou ve svých záverech o vnejsích energetických vztazích jeste dále nez volební program. V dlouhodobém programovém dokumentu Vize 2020 je problematice energetické bezpecnosti venována samostatná kapitola. Text konstatuje skutecnost, ze vetsina zdroju, na kterých je CR závislá, se nachází v krizových a nestabilních regionech. Energetická politika by nemela být tvorena pouze na národní úrovni, ale v úzké spolupráci na regionální a evropské úrovni. Dulezitou agendou jsou podle dokumentu diverzifikace zdroju a prepravních tras, ale také spolecný evropský trh s energiemi (ODS 2010b: 24). Vsechny tyto otázky jsou podrobneji rozpracovány ve sborníku z konference Ceská republika v Evrope a ve svete, která byla výchozí debatou pro vznik dlouhodobého programu (ODS 2010b).

Z analýzy programových volebních dokumentu relevantních politických stran v období 2006 az 2010 je zrejmé, ze energetická bezpecnost a vnejsí energetické vztahy nejsou tématy predvolebního boje, a z hlediska rozhodování volicu je tedy lze povazovat za méne významné, podobne jako zahranicne politické otázky obecne. Faktem tedy zustává, ze rozhodování volicu probíhá primárne na základe vnitropolitických témat a zahranicnepolitická témata, stejne jako ta bezpecnostní, nejsou v predvolebních kampaních relevantními faktory. Otázkám vnejsích energetických vztahu se ze zkoumaných politických stran nejvíce venovaly ODS a SZ. Kazdá vsak zvolila jiný kontext. Zatímco v prípade ODS je silný duraz na provázání s bezpecnostními tématy a dovozní závislostí na Ruské federaci, Strana zelených se drzela svého primárního tématu, tedy nutnosti implementace alternativních zdroju energie a boje proti klimatickým zmenám, i kdyz ani zde nechybela explicitní zmínka o "nevyhovující" závislosti na Ruské federaci.

1.4. Vnejsí energetická bezpecnost v programových dokumentech vlád 2006-2010

Dalsí úrovní ceské diskuze o energetické bezpecnosti je úroven vládní, kterou budeme zkoumat prostrednictvím analýzy techto dokumentu: Programové prohlásení vlády 2006, Programové prohlásení vlády 2007, Programové prohlásení vlády 2009 a Trojkoalicní smlouvu ODS - KDU-CSL - SZ z roku 2007. Vzhledem ke kritériím relevance a konsenzu jsme se rozhodli do souboru dokumentu zahrnout také Pracovní program ceského predsednictví, který povazujeme za dulezitý vládní dokument zasazující tuto problematiku do evropského kontextu. Na základe techto dokumentu zkoumáme relevanci a konsenzus nad tématem vnejsích energetických vztahu z pohledu vládních stran ve zkoumaném volebním období 2006 az 2010. Ctyrleté období, vymezené volbami do Poslanecké snemovny Parlamentu CR 2. a 3. cervna 2006 a parlamentními volbami konanými ve dnech 28. a 29. kvetna 2010, je specifické hned z nekolika duvodu.

Programové prohlásení první vlády Mirka Topolánka, která byla jmenována 4. 9. 2006 a svoji cinnost ukoncila 9. 1. 2007, ve svém pojetí energetické politiky zásadne nevybocuje nad rámec programového dokumentu, se kterým ODS vstupovala do volebního klání. Naopak, vnejsí energetické vztahy jsou v dokumentu zcela opomenuty. Celá problematika energetické politiky je soustredena na elektroenergetiku, která je oznacována za základní pilír energetické bezpecnosti Ceské republiky. Hlavním bodem agendy zahranicních vztahu je ocekávané predsednictví Rade Evropské unie v prvním pololetí roku 2009 (Vláda CR 2006: 2-3).

Druhá Topolánkova vláda, která fungovala v koalici ODS - KDU-CSL - SZ, byla ve funkci od 9. 1. 2007 do 8. 5. 2009. Pred vznikem vlády byla uzavrena trojkoalicní smlouva, která upravovala vztahy v koalici ODS a dvou mensích partneru. Skutecnost, ze se vládní stranou stala i SZ, se významne projevila na nárustu prostoru urcenému energetice jak v trojkoalicní smlouve, tak v programovém prohlásení vlády. Skutecností vsak zustává, ze problematika energetiky byla vázána prakticky výhradne na témata obsazená v programovém dokumentu SZ k volbám v roce 2006. Energetika je obsazena v danové problematice. Samostatná kapitola s názvem "Energetika a klima" je venována obnovitelným zdrojum, energetické nárocnosti a efektivite, ochrane klimatu a roli spolecnosti CEZ, uhlí a jádra v ceské energetice (Vláda CR 2007; 2007a). Vnejsí energetické vztahy, a to ani na úrovni EU, nejsou v dokumentu relevantním tématem. Energetická bezpecnost není zmínena ani mezi rámcovými prioritami ceského predsednictví. Programové prohlásení vlády v tomto smeru do velké míry kopíruje trojkoalicní smlouvu a energetickou politiku vuci vnejsím dodavatelum nezminuje.

Zmena v chápání relevance energetické agendy, predevsím jejího geopolitického rozmeru, prichází s vládním dokumentem k predsednictví Rady EU v roce 2009. Text Pracovní program ceského predsednictví: Evropa bez bariér se problematikou energetické politiky zabývá hned v nekolika rovinách. Tradicne nechybí témata energetické úcinnosti a obnovitelných zdroju. Na zcela stejné úrovni se vsak dokument venuje i energetické bezpecnosti a spolehlivosti jako nezbytnému predpokladu ekonomického rozvoje Evropské unie a její politické stability (Vláda CR 2009: 7).

Ceské predsednictví v Rade EU (od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009) si v této oblasti vytklo tri cíle: "Identifikovat prioritní akce v infrastrukture za pomoci analýzy poptávky a nabídky ze stredne a dlouhodobé perspektivy; podporovat rozvoj energetické infrastruktury a otevrít diskusi o moznostech zlepsení stávajících procesu po stránce legislativní i implementacní; vytváret a rozvíjet smluvní vztahy se tretími zememi a regiony s cílem zajistit stalé zásobování a aktivne prispet k diverzifikaci energetických zdroju a prepravních tras" (tamtéz).

Konkrétne se pozornost ceského predsednictví v prípade vnejsích energetických vztahu mela soustredit na Rusko, Ukrajinu a kaspický region. Zretelný je tedy duraz na bilaterální vztahy s dodavatelskými a tranzitními zememi, ale i snaha o úspesný rozvoj plánovaných infrastrukturních projektu. V prípade ceského predsednictví v Rade EU, predevsím tzv. Jizního koridoru a jeho páterního projektu plynovodu Nabucco (Vláda CR 2009: 8). Práve v tomto dokumentu muzeme nalézt vsechna relevantní témata, kterými jsme na základe tematické a obsahové analýzy SEK 2004 a SEK 2010 konceptualizovali vnejsí energetické vztahy v ceské diskuzi.

Úrednická vláda Jana Fischera byla jmenována do funkce 8. 5. 2009 poté, co byla druhé Topolánkove vláde 24. 3. 2009 vyslovena neduvera. Vláda, která byla sestavena z nestranických kandidátu ODS, SZ a CSSD, mela fungovat pouze do predcasných voleb na podzim 2009, avsak vzhledem k vnitropolitickému vývoji byla tato vláda poverena vedením zeme az do 13. cervence 2010, kdy byla jmenována koalicní vláda Petra Necase, která vzesla z voleb v cervnu 2010.

Programové prohlásení úrednické vlády se tématu energetické bezpecnosti venuje v cásti venované hospodárské politice: "V oblasti prumyslové politiky chce vláda dbát predevsím na energetickou bezpecnost státu a udrzení bezpecné výse dovozní energetické závislosti" (Vláda CR 2009a: 4). K problematice vnejsích energetických vztahu se dokument vyjadruje ve smyslu: "(...) (CR) bude klást duraz na dalsí rozvoj vztahu EU se sousedícími zememi a projektu energetické bezpecnosti(...)" (Vláda CR 2009a: 6). Z toho je zrejmé, ze v první polovine roku 2009 se energetická bezpecnost a predevsím problematika vnejsích energetických vztahu staly nedílnou soucástí konceptu energetické politiky. Práve v tomto období muzeme hledat pocátek debaty, která vyústila v prijetí aktualizované SEK v roce 2010 a prenesení tématu vnejsích energetických vztahu do vetsiny programových dokumentu parlamentních stran pro volby v roce 2010.

1.5. Energetická bezpecnost a její vnejsí dimenze v projevech vybraných politických predstavitelu CR v letech 2006-2010

Ke zkompletování celkového obrazu ceského diskurzu o energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenzi analyzujeme v poslední cásti projevy a rozhovory nejvyssích politických cinitelu CR jako reprezentantu vybraných ústredních orgánu, konkrétne vlády CR prostrednictvím premiéra, ministerstva prumyslu a obchodu CR zastoupeného ministrem prumyslu a obchodu a ministerstva zahranicních vecí CR v podobe ministra zahranicních vecí. Abychom se vyhnuli prílisnému zamerení na jednotlivé cleny vlády, zahrnuli jsme do zkoumaného vzorku také rozhovory velvyslance CR pro energetickou bezpecnost a vystoupení prezidenta CR.5 Výber vzorku techto predstavitelu byl autory zalozen na predpokladu prítomnosti tématu vnejsí dimenze energetické bezpecnosti v jejich vystoupeních. Pri vyhledávání projevu a rozhovoru jsme vybrali takové, v nichz se vyskytovala klícová slova "bezpecnost", "závislost", "krize" ci "vnejsí vztahy" ve spojení "energetika" nebo "energetický/á/é".

Tímto zpusobem bylo celkove shromázdeno a analyzováno 36 projevu (p) a 81 rozhovoru (r) vybraných politických predstavitelu CR rozdelených následovne: 15 projevu a 5 rozhovoru Mirka Topolánka; 6 projevu Jana Fischera; 3 projevy a 30 rozhovoru Martina Rímana; 8 rozhovoru Vladimíra Tosovského; 2 projevy a 1 rozhovor Alexandra Vondry; 7 rozhovoru Karla Schwarzenberga; 6 rozhovoru Jana Kohouta; 19 rozhovoru Václava Bartusky a 10 projevu a 5 rozhovoru Václava Klause. Vsechny projevy a rozhovory jsme získali z oficiálních stránek vybraných ministerstev, prezidenta CR a webových stránek ODS nebo z internetových stránek ceských deníku ci televizních a rozhlasových spolecností. Rozdelení projevu a rozhovoru podle autoru a doby jejich zverejnení zachycuje tabulka c. 2.

V projevech a rozhovorech ceského predsedy vlády Mirka Topolánka se otázka energetické bezpecnosti a její jednotlivá témata, tj. bezpecnost, závislost, krize a vnejsí vztahy, objevila velmi casto. Energetickou bezpecnost chápe Topolánek jako "dostatek laciných, bezpecných a stabilních dodávek energie", která "má naprosto zásadní vliv na zivotní úroven a (...) základní komfort obcanu" a mela by hrát zásadní roli "pri diskuzi o budoucnosti EU" (Topolánek 2006; 2008), "protoze nedostatek energie by okamzite a dlouhodobe znicil nejen evropské hospodárství, ale i nasi svobodu a bezpecí" (Topolánek 2009). Energetická bezpecnost je zásadní také z hlediska "zlepsení stability vnitrního trhu EU a sousedních zemí i z hlediska strategické role, kterou energie bude hrát pri dosahování dalsích politických cílu" (Topolánek 2008).

Hlavní výzvou energetické bezpecnosti EU je jednak dovozní závislost, protoze "závislost Evropské unie a zemí mimo EU na importech je fatální (...)" (Topolánek 2009a; 2008), ale také moznost prerusení energetických dodávek do EU v dusledku krize, která "trvala pouhé tri týdny. Presto mela drastický dopad na ekonomiku rady evropských zemí a tvrde postihla jejich obyvatele" (Topolánek 2009; 2006a). Problémem je i neexistence jednotné energetické politiky, nebot "Sólový postup nekterých vlád v této oblasti podkopává samotné základy evropské spolupráce" (Topolánek 2009). V prípade energetické bezpecnosti CR vidí Topolánek váznou hrozbu v relativne blízkém "vycerpávání z hlediska CR, tech ruských ropných zdroju a s ohledem na nárust poptávky v Cíne, Indii a jinde, lze pocítat s tím, ze ropy bude málo a import bude vysoce nákladný", stejne u zemního plynu "problémem bude (...) stále více odberatelu, znovu Cína, Indie atd." (Topolánek 2006a).

Pro energetickou bezpecnost CR "je proto prioritou hledání alternativních zdroju paliv" a "udrzovat úroven spotreby zemního plynu na dosavadní úrovni a hledat jeho alternativní zdroje, napr. Alzír, (...)" (tamtéz). Podobne na úrovni EU patrí k nejcasteji zminovaným opatrením zejména diverzifikace zdroju a transportních tras surovin, kdy predevsím projekt Jizního koridoru a s ním spojený plynovod Nabucco je povazován za strategickou stavbu, proto "EU mu dává plnou politickou podporu!" (Topolánek 2009).

Za dalsí efektivní nástroj posílení energetické bezpecnosti byla oznacena energetická politika EU v "principech spolecného vyjednávání, spolecného tlaku, spolecného resení projektu (...)" (Topolánek 2009a). Spolecný postoj by pak mela EU pouzít pri vyjednávání s "producentskými zememi z oblastí kaspického regionu a Strední Asie" (Topolánek 2009). V neposlední rade byl opakovane zduraznen význam jaderné energetiky nejen pro CR, ale i EU, protoze "Bez jádra se totiz v prístích desetiletích neobejdeme (...) K tomuto záveru me vedou tri skutecnosti (...) Za druhé nutnost snízit závislost na dovozu energetických surovin (...) Za tretí klimaticko-energetický balícek EU" (Topolánek 2008a).6

Naopak pro premiéra úrednické vlády Jana Fischera nebyla otázka vnejsí energetické bezpecnosti prílis zásadním tématem. Urcitou výjimku tvorila vystoupení, ve kterých Fischer hodnotil prubeh ceského predsednictví v Rade EU a dalsí postup vlády pri jeho plnení, napr.: "(...) musíme se soustredit na hledání a prijímání krátko-, stredne- a dlouhodobých opatrení k posílení nasí energetické bezpecnosti" (Fischer 2009), ale také jeho závery, kdy vyzdvihl celkový význam predsednictví CR, v jehoz prubehu se "Evropa zacala velmi vázne zabývat opatreními, které vytvárely [sic] pevný systém evropské energetické bezpecnosti" (Fischer 2009a).

Podobne jako u premiéra Topolánka, i v prípade ministra prumyslu a obchodu, kterým byl dvakrát po sobe Martin Ríman,7 nalezneme v jeho vystoupeních vsechna výse zmínená témata energetické bezpecnosti. Otázka energetické bezpecnosti byla velmi casto spojována s ropou a schopností CR zajistit si stabilní a dostatecné dodávky ropy v prípade jejich výpadku, jak k tomu doslu napríklad v lednu 2007 nebo v cervenci 2008. Podstatné pro Rímana je predevsím to, ze "My máme velké zásoby ropy ve státních hmotných rezervách na více nez 3 mesíce. A co máme hlavne, máme ropovod z Ingolstadtu(...)", který "je schopen plne prevzít zásobování CR za ropovod Druzba. Ropovod Ingolstadt má celkove vyssí kapacitu, nez má ropovod Druzba" (Ríman 2007).

Plynovou bezpecnost Evropské unie vcetne CR a schopnost EU aktivne jednat proverila plynová krize mezi Ruskem a Ukrajinou z pocátku ledna 2009. Tento spor podstatným zpusobem ovlivnil fungování nekterých evropských státu, protoze "S takto dramaticky snízenými dodávkami, v nekterých prípadech az na nulu, nelze vydrzet dlouho bez toho, ze se prijmou nouzová opatrení" (Ríman 2009). Ceská republika zvládla lednovou krizi, predevsím díky dostatecným zásobníkum se zemním plynem a alternativním dodávkám zemního plynu z Norska, bez váznejsích následku a omezení, coz jasne potvrdil Martin Ríman s tím, ze "I kdyby ruskoukrajinský spor trval déle, nehrozí, ze bychom zacali mrznout" (tamtéz).

Dusledkem krize byla u nekterých politických predstavitelu CR cástecná ztráta duvery v Rusko a Ukrajinu coby spolehlivých partneru. Na zacátku roku 2007 Martin Ríman prohlásil:"celkove si myslím, ze nebezpecí Ruska dokument trosku precenuje (...) Závislost na Rusku tedy není nijak fatální" (Ríman 2007). Behem krize toto tvrzení poopravil v neprospech Ruska a Ukrajiny, kdy "Jejich duvera byla podkopána" (Ríman 2009a), proto "Pokud obe strany nedokázou spor vyresit, pro unii [sic] to znamená jediné - zásadním zpusobem urychlit práce na diverzifikaci dodávek odjinud" (Ríman 2009). Zatímco pro Topolánka byl diverzifikacním projektem císlo jedna plynovod Nabucco, podle Rímana "je reálnejsí z hlediska casového jednoznacne Nord Stream. Nabucco je za prvé pomerne drahé, prochází slozitou trasou pres Turecko, Balkán do Rakouska, a za druhé není úplne jasné, cím by bylo krmeno" (Ríman 2009b).

Vedle diverzifikacních projektu byl dalsím tématem energetické bezpecnosti na evropské úrovni tzv. tretí liberalizacní balícek8, který byl schválen behem ceského predsednictví. Pozadavek EU na liberalizaci energetického trhu vnímal Martin Ríman od pocátku spíse jako problematickou otázku, protoze "to, s cím prichází Evropská komise, lze jen obtízne povazovat za liberalizaci, protoze kdyz nekomu prikázete zákonem, jak má nakládat se svým majetkem, tak to tezko lze oznacit tímto pojmem" (Ríman 2007a). Stejne spornou otázkou byla pro Rímana i debata o klimaticko-energetickém balícku EU a jednom z jeho pozadavku, mít do roku 2020 asi 20 % paliv z obnovitelných zdroju, kterého je mozné dosáhnout jen tehdy, kdyz "do toho císla dvaceti procent bude zahrnuta i jaderná energetika. To je podle me jediná moznost, kdy by to císlo mohlo být bráno jako závazné a bylo by reálne splnitelné" (Ríman 2008; 2008a).

Posílení úlohy jaderné energie v energetickém mixu, diverzifikace zdroju a predevsím udrzení soucasné dovozní závislosti by mely podle Vladimíra Tosovského, ministra prumyslu a obchodu úrednické vlády, predstavovat jedny z hlavních opatrení k posílení energetické bezpecnosti CR. Práve problematika dovozní závislosti byla v rozhovorech Tosovského intenzivne diskutovaným tématem. Jednak v souvislosti s pozadavkem na nezvysování dovozu plynu k výstavbe nových plynových elektráren, protoze "u plynového zdroje hrozí velké nebezpecí prerusení dodávek. Pokud by se opakovala letosní novorocní plynová krize, z nasich zásobníku by takové velké plynové elektrárny vysály plyn velmi rychle" (Tosovský 2009). Jednak ve smyslu snízení závislosti na plynu z Ruska, nebot "si uvedomujeme, ze závislost na ruském plynu je uz dnes velká a nebezpecná", proto "chceme mít diverzifikované zdroje plynu, to znamená, ze musíme posilovat prepravní cesty ve smeru východ-západ i sever-jih" (Tosovský 2009a).

Postupné zvysování energetické bezpecnosti jak v rámci CR, tak na úrovni EU bylo jedno z hlavních témat zmínených v projevech a rozhovorech vsech trí ministru zahranicí CR, tj. Alexandra Vondry,9 Karla Schwarzenberga10 a Jana Kohouta.11 Zároven vsichni tri ministri zduraznili nutnost snízit energetickou závislost na Rusku.

Podle Alexandra Vondry predstavuje závislost Evropské unie na energetických dodávkách a jakékoliv jejich prerusení "váznejsí krizi nez mnoho jiných standardních bezpecnostních hrozeb, kterými se desetiletí zabýváme" (Vondra 2006). Zároven tato prohlubující se závislost, predevsím na ruské rope a zemním plynu, zpusobuje, ze "Evropa muze být kvuli tomu v budoucnosti vydíratelná" (Vondra 2006). Východiska z této situace vidí Vondra tri: "Za prvé musíme zajistit sektorální diverzifikaci energetického mixu. Za druhé se musíme snazit zajistit maximální moznou geografickou diverzifikaci dodávek. A za tretí by stálo za to tlacit na Evropu, aby tesneji spolupracovala v energetice (...)" (Vondra 2006; 2006a).

V souvislosti s procesem formování spolecné energetické politiky a úlohou EU v oblasti energetické bezpecnosti oznacil Karel Schwarzenberg za nezádoucí stav, kdyz "kompetence jsou predány Evropské unii, za co bere dulezitou oblast energetické politiky, jeste není v pusobnosti Evropské unie, nýbrz je to v národní kompetenci" (Schwarzenberg 2008). Podle Schwarzenberga to spíse nez politické byly ekonomické duvody, které vedly Rusko k prerusení dodávek ropy do CR v polovine roku 2008: "Já tentokrát neverím, ze je to kvuli radaru. Je pro me dosti verohodné, ze jde o zisk. A musím bohuzel uznat, ze Turecko je dulezitejsí trh nez CR", nicméne "v dobách Svazu, kdyz to byl státní monopol, to bylo spolehlivejsí" (Schwarzenberg 2008a).

Potrebu snízení energetické závislosti na Rusku a budování nových alternativních projektu predevsím na prepravu plynu "ve smyslu posilování bezpecnosti a suverenity CR" zduraznil také Jan Kohout, protoze "situace s plynem bude dlouhodobe mnohem komplikovanejsí, ta závislost na Rusku tu bude dlouhodobejsí", proto "Ta základní mantra, kterou máme, je diverzifikace samozrejme zdroju energetickejch i tech prepravních cest"(...), ale také "dlouhodobá perspektiva je v terminále toho kapalného plynu" (Kohout 2009; 2009a). Zároven pro Kohouta predstavuje dulezitý krok k posílení energetické bezpecnosti CR prijetí Lisabonské smlouvy, protoze "je tam energetická solidarita, cili zálezitost energetiky uz není výlucne jenom jaksi, a problému v energetice, zálezitostí jedné zeme, cili ostatní jsou povinovány v zásade pomoci tem ostatním zemím, které jsou v problémech" (Kohout 2009a).

Pri ministerstvu zahranicích vecí CR byla behem roku 2006 zrízena pozice velvyslance CR pro energetickou bezpecnost, kterou od pocátku její existence zastává Václav Bartuska. Ze vzorku rozhovoru, které jsme analyzovali, vyplývá pomerne skeptický postoj Václava Bartusky vuci Rusku. Tento negativní postoj se projevuje v percepci Ruska coby nestabilního dodavatele energetických surovin, kdy Rusko "nebude mít dost plynu treba za deset let. Protoze jeho domácí spotreba výrazne roste a proste ho nebude mít dost" (Bartuska 2008). Stejne tak se objevily pochybnosti nad schopností Ruska dostát závazkum v dodávkách ropy predevsím v dusledku jeho pronikání na východní energetické trhy, nebot "pro Rusy je Druzba dneska uz marginální ropovod. V okamziku, kdy dokoncí dva velké ropovody, východosibirský a pacifický, tak jim bude chybet zhruba 90 milionu tun ropy rocne. (...) A logicky Druzba bude jedna z prvních rour, která bude na ráne" (Bartuska 2009; 2009a).

Zároven je Rusko vnímáno jako neduveryhodný dodavatel, který vyuzívá energetické zdroje jako politický nástroj, "jímz jsme vydíratelní" (Bartuska 2008). Príkladem ruského uzívání ropy a plynu jako nástroje prosazování politického vlivu byly predchozí energetické krize, které se "mohou kdykoliv opakovat", protoze "vztah mezi Ruskem a Ukrajinou je dlouhodobe nestabilní" (Bartuska 2009a). Podle Bartusky jsou tyto spory obcas motivovány snahou Ruska a Ukrajiny získat z EU dalsí peníze, proto: "pokud nás budou chtít vydírat, (...) tak vzdycky uslysí ne", protoze, "v zásade nevidíme duvod, aby Evropa platila nejaké výpalné, ... , my platíme rádne a vcas za plyn, který máme dostat, Rusko, spln své závazky (Bartuska 2008a; 2009b; 2010). Na druhou stranu, "jsem pevne presvedcen o tom, ze v ruském zájmu není zádná dlouhodobá krize, protoze plyn je základní príjem Ruského státu" (Bartuska 2009c).

Konkrétní odpovedí na tyto konflikty by melo být nalezení zpusobu, "jak nahradit ruský plyn v prípade dalsích výpadku" (Bartuska 2009d). Mezi hlavní doporucení, která mají zmírnit dopady prípadného prerusení energetických dodávek, bylo ve vetsine rozhovoru uvedeno jednak "propojení národních sítí a plynovodu mezi jednotlivými státy, budování rezerv" (Bartuska 2009a; 2010), ale predevsím diverzifikace jako nástroj zvýsení energetické bezpecnosti a snízení jednostranné závislosti EU, kdy "základní pravidlo energetiky zní: diverzifikovat dodavatele, diverzifikovat prepravní cesty" (Bartuska 2009e).

Pro Bartusku je dulezitým diverzifikacním projektem EU napríklad plynovod Nabucco, který ovsem není vnímán jako zcela neproblematický. Na jednu stranu by mel plynovod Nabucco prispet ke zvýsení energetické bezpecnosti tím, ze bude do EU privádet také neruský plyn a zároven jeho trasa bude obcházet problematickou tranzitní zemi Ukrajinu. Na druhou stranu existuje rada prekázek, které brání jeho realizaci, pricemz "Základní problémy Nabucca jsou 2 - najít zdroj, trvalý zdroj plynu pro nej (...)" (Bartuska 2009f; 2008). Potenciálními dodavateli plynu pro plynovod Nabucco mají být predevsím státy kaspického regionu, Egypt, Irák, ale také "pokud se chceme bavit o nejaké diverzifikaci od Ruska (...) tak Írán je proste pro Evropu klícový dodavatel zemního plynu" (Bartuska 2009b).

Naproti tomu jako sporný vidí Václav Bartuska konkurencní ruský projekt plynovodu South Stream, jehoz plánovaná trasa je témer totozná s trasou plynovodu Nabucco. V tomto ohledu se Václav Bartuska vyjádril zcela jasne, nebot si myslí, ze "South Stream je zatím stále z ruské strany spís blaf. Je to snaha (...) trosku tu Evropu poskádlit" (Bartuska 2010). Souperení mezi obema plynovody povazuje Bartuska za neopodstatnené, nebot "v tuto chvíli není nutné mít oboje, (...)" (Tamtéz), ale "Já doufám, ze nakonec vyhrajeme" (Bartuska 2009f). Stejne problematicky, predevsím ve vztahu k energetické bezpecnosti CR, byl vnímán i druhý ruský projekt Nord Stream, protoze "umozní v prípade dalsí velké krize, bude-li uz postavený, Rusku zásobovat plynem prímo Nemecko, Francii, tedy hlavní trhy" (Bartuska 2010).

Krome diverzifikace prepravních tras a dodavatelu ropy a plynu je podle Václava Bartusky dulezité mít také "dodavatele vsech dalsích jaderných bloku odjinud nez z Ruska. (...) A u nás máme 6 reaktoru sovetských, potazmo ruských, 4 v Dukovanech, 2 v Temelíne. Bereme ruské jaderné palivo a já si myslím, ze pokud budeme stavet dalsí reaktory, nemely by být z Ruska" (Bartuska 2009; 2009g; 2010).

Souvislost mezi stabilními dodávkami energetických surovin do Evropy i do CR, které "jsou nesmírne významnou vecí a musíme delat maximum pro to, aby plynule pokracovaly", na strane jedné a Ruskou federací na strane druhé najdeme také ve vystoupeních ceského prezidenta Václava Klause (Klaus 2009). Na rozdíl od výse zmínených politických predstavitelu, vnímá Klaus spíse pozitivne Rusko, kdy "Vase zeme je dlouhodobe nasím nejvýznamnejsím dodavatelem ropy a plynu a máme zájem na tom, aby dosavadní stabilní a spolehlivé vztahy v této oblasti existovaly i v budoucnu" (Klaus 2006). Proto prioritou CR ve vztahu k Rusku je mj. rozvoj "(...) partnerství v dodávkách surovin, predevsím energetických(...)" (Klaus 2007) a "Verím, ze se nám podarí dát tomuto partnerství dlouhodobý smluvní rámec" (Klaus 2006).

Zároven oproti predchozím vyjádrením jednotlivých vládních predstavitelu odmítl Václav Klaus prílis zjednodusene hodnotit spor mezi Moskvou a Kyjevem o dodávkách plynu v roce 2006: "Nepovazuji to za výlucný príklad pokusu o politické ci imperiální vydírání Ukrajiny ze strany Ruska. (...) Já to ale spíse povazuji za klasické chování dominantní firmy na trhu, která si diktuje své podmínky(...)" (Klaus 2006a). Problém energetické debaty EU vuci Rusku pak spocívá predevsím v tom, ze neresí podstatu, ale resí se, "kdo je více ci méne proruský ci antiruský - s dovetkem, ze antiruskost je politicky korektní(...)" (Klaus 2009). Pritom je treba si uvedomit, ze "Zájmy energii produkujících a energii spotrebovávajících zemí jsou principiálne odlisné a nemuze tomu být jinak. Rusko je zemí prvního typu, vetsina evropských zemí jsou zememi typu druhého" (Klaus 2009). Tento "rozpor zájmu je tedy prirozený" a projevuje se napríklad u tzv. energetické charty, která "podle názoru Ruska je výhodnejsí pro zeme energii spotrebovávající" nez pro Rusko jako zemi energii vyvázející (Klaus 2009).

Dalsí spornou otázkou v debate o energetické bezpecnosti EU je podle Klause az prílisné zamerení se na tzv. zelenou energii, protoze "Pokud budou Evropu ovládat zelené lobby, pak budeme i nadále velmi snadno manipulovatelní jakýmkoli dominantním dodavatelem plynu" a Rusko, "pokud vím, navíc plánuje stavbu plynovodu na východ, do Cíny a Japonska, a to by mu dodalo dalsí ekonomickou sílu a snízilo by to jeho zájem o dodávky do Evropy" (Klaus 2006a). Stejne tak je problematická debata EU o energetické politice, kdy "fakticky se zabýváme pouze externí cástí nasí energetické politiky, nikoliv její interní cástí",(...) ale "rozumnou externí politiku nelze mít bez rozumné interní politiky" a tu není mozné mít, "aniz bychom zmínili otázku uhlí a jaderné energetiky" (Klaus 2006b).

Jaderná energie a neruský plyn pak pro Václava Klause predstavují hlavní "energetickou alternativu ruského plynu pro Evropu" (Klaus 2006a), proto "v tomto ohledu jsem presvedcen, ze výstavbe novejsích atomových elektráren v Evrope musíme ríci ,ano'" (Klaus 2008). Stejne tak se Klaus vyjádril v jednom ze svých rozhovoru pro nemeckou tiskovou agenturu dpa: "Jaderná energie je daleko lepsí nez témer vsechny ostatní energie. Atomovou energii potrebujeme, to je zcela jasné a víra ve zcela jiné zdroje energie je iracionální. Nové vetrné mlýny jsou podle me tragické (...) A nejsou resením" (Klaus 2007a).

Na úrovni vnejsích energetických vztahu podporil Václav Klaus energetickou spolupráci CR v rámci Visegrádské ctyrky: "Meli bychom si také jasne ríci, ze bychom si nemeli vzájemne podrázet nohy pri jednání(...) s Ruskem o strategických surovinách" (Klaus 2006c). Z konkrétních zemí pak zmínil napríklad Polsko, protoze máme obdobné potreby "(...) diversifikovat energetické zdroje (...)" (Klaus 2010), ale také Turecko, které má zásadní strategický význam pro Evropu "pro hledání cest k diversifikaci zdroju energetických surovin" (Klaus 2009a).

2. Vnejsí dimenze energetické bezpecnosti a národní zájem CR

Predstavy o vnejsí energetické bezpecnosti a politice jsou v Ceské republice formovány predevsím na základe zkuseností plynových a ropných krizí posledních let, které stály u zrodu debat o problematice energetické bezpecnosti, a to nikoli pouze na úrovni národního státu, ale celé Evropské unie. Vnejsí energetické vztahy jsou pouze dílcím tématem celé debaty, avsak vzhledem k objemu dovozu energetických surovin ze zemí mimo Evropskou unii tématem dulezitým. V rámci debaty o posílení energetické bezpecnosti a nutnosti prijetí konkrétních politických kroku muzeme identifikovat tri okruhy témat.

Na evropské úrovni velice silné téma obnovitelné energetiky a klimatických zmen je v ceské debate stále spíse vedlejsízálezitostí, coz se projevilo i v prubehu ceského predsednictví v Rade EU, kdy z celé trojky (Francie, CR, Svédsko) práve Ceská republika venovala tomuto tématu, zvláste ve srovnání se Svédskem, málo pozornosti. Potenciál Ceské republiky formovat tuto politiku na evropské úrovni je velmi nízký (Hynek, Strítecký 2010a: 97).

Druhým evropským tématem, které se objevilo v ceské diskuzi o energetické bezpecnosti, je liberalizace trhu s energiemi v Evropské unii. Prestoze se jedná o jeden z hlavních cílu evropské energetické politiky, který ukotvuje vzájemné propojení vnitrního energetického trhu jako nutnou podmínkou k zajistení bezpecných a udrzitelných dodávek energie, implementace druhého a tretího liberalizacního balícku clenskými státy se stále nedarí.

Tretím okruhem témat jsou vnejsí energetické vztahy s dodavatelskými a tranzitními zememi. Toto téma, na evropské úrovni spojené predevsím se snahou o diverzifikaci tranzitních koridoru a otázkami zahranicnepolitického smerování, muzeme v ceském kontextu oznacit za jedno z dominantních témat debaty o energetické bezpecnosti. Duraz, jaký je kladen na potrebu diverzifikace prepravních tras a zdroju, která je vnímána jako jedno z hlavních opatrení ke snízení energetické závislosti na Rusku, je mozno v CR dokumentovat jednak na prubehu ceského predsednictví v Rade EU, kde se problematice vnejsích vztahu dostalo velké pozornosti, ale také na vystoupeních nejvyssích politických cinitelu CR, ve kterých byla nutnost vybudování alternativních plynovodu a ropovodu opakovane zduraznena.

K posouzení míry reflexe tématu energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenze s preferencemi Ceské republiky nám poslouzil koncept národního zájmu, který predstavuje jeden z klícových pojmu teorie mezinárodních vztahu i analýzy zahranicní politiky. V ceském prostredí se národním zájmem, jeho konstitucí a legitimitou v ceském kontextu zabývá jednak výborná studie Oldricha Krpce Národní zájmy v moderní demokracii - Ceská republika (Krpec 2009), ale také Petr Kratochvíl, jehoz model a definicní znaky národního zájmu vyuzíváme i v tomto clánku (Kratochvíl 2009: 14-17; Kratochvíl 2010: 26-30).

"Podle Kratochvíla nelze na národní zájem pohlízet jako na esenciálne strategickou kategorii, jez je i není substantivne naplnena. Kratochvíl má ambici národní zájem konceptuálne preusporádat a ucinit jej znovu uzitecným nástrojem, respektive znovu propojit teoretický a praktický diskurz o národním zájmu" (Hynek, Strítecký 2010: 22). Konkrétne zakládá svou konceptualizaci na presvedcení, ze z hlediska definování národního zájmu je klícová jeho legitimita, která je výsledkem naplnení trí procedurálních kritérií: 1) relevance, 2) konsenzu, a 3) vnejsí prijatelnosti (Kratochvíl 2009: 14-17; Kratochvíl 2010: 26-30).12

2.1. Relevance

Kriterium relevance národního zájmu se podle Kratochvíla zakládá na predpokladu, podle nehoz je národním/verejným zájmem politika, která "(a) zásadním zpusobem ovlivnuje (vnejsí nebo vnitrní) fungování spolecenství, nebo (b) podstatne promenuje jeho základní charakteristiky, nebo (c) mu díky ní vznikají dulezitá nová práva povinnosti. Nemuze jím tedy být politika, která je pro dané spolecenství okrajová. Z toho vyplývá, ze takovým zájmem obvykle není víc nez nekolik málo cílu a strategií k nim vedoucím soucasne. Relevanci tématu lze overit napríklad prítomností v programových dokumentech ústredních orgánu spolecenství nebo zmínkami o nem v projevech jeho nejvyssích predstavitelu" (Kratochvíl 2010: 26).

Kritérium relevance bude této cásti clánku zkoumáno na základe predchozí analýzy programových prohlásení vlády, strategických dokumentu, rozhovoru a projevu nejvyssích politických predstavitelu CR ve vymezeném období, které prokázaly prítomnost tématu energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenze v ceské politické debate. Je zrejmé, ze téma vnejsích energetických vztahu se postupne propracovalo z odborné debaty do obecného povedomí, a to predevsím díky jeho medializaci v prubehu plynových sporu mezi Ukrajinou a Ruskem, ale také pozornosti, která mu byla venována v prubehu ceského predsednictví v Rade EU (Hynek, Strítecký 2010a: 98).

K zásadnímu vstupu tohoto tématu do zahranicnepolitického a bezpecnostního diskurzu dochází práve v tomto období. Tuto skutecnost muzeme dokumentovat nejen na obsahové analýze Státních energetických koncepcí z roku 2004 a 2010, které lze povazovat predevsím za strategické dokumenty vlády, ale zejména na rustu relevance tohoto tématu v rámci predvolebních témat voleb prvního rádu (volby do Snemovny PCR). Hlavním aktérem politické debaty o energetických vztazích s dodavatelskými a tranzitními zememi byla ODS, jejíz chápání tématu se stalo dominantním v celé vládní koalici a díky predsednictví se uplatnilo i u vlády Jana Fischera. Vládní prohlásení v uvedeném období explicitne hovorí o nutnosti udrzení prijatelné dovozní závislosti a spolupráci na úrovni EU, ale také bilaterálních vztazích se zememi mimo Evropskou unii. Explicitne jsou zmíneny Rusko, Ukrajina, kaspický region.

Relevanci tématu dále dokazuje intenzita prítomnosti jednotlivých témat energetické bezpecnosti v projevech a rozhovorech ceského predsedy vlády, ministra prumyslu a obchodu CR, ministra zahranicních vecí CR a velvyslance CR pro energetickou bezpecnost. Kazdý z nich chápe energetickou bezpecnost jako zajistení stabilních a dostatecných dodávek energie, která je vitálním zájmem CR a celé EU. Ve vztahu k energetické bezpecnosti CR byla vetsinou negativne vnímána prílisná závislost na jednom dodavateli, predevsím Rusku. Tato závislost se jeste více jako neprijatelná ukázala behem nekolika predchozích energetických konfliktu, prestoze Ceská republika díky diverzifikacním projektum z poloviny 90. let zvládla vsechny krize bez váznejsích problému.

Premiér, vybraní ministri a velvyslanec CR pro energetickou bezpecnost uvedli mezi efektivní opatrení k zajistení energetické bezpecnosti CR predevsím posílení významu jaderné energie, dalsí nezvysování jednostranné dovozní závislosti a hledání alternativních zdroju, napr. zeme severní Afriky. V rámci Evropské unie pak byla nejcasteji zduraznena potreba diverzifikace prepravních tras, zejména plynovod Nabucco a dalsí projekty Jizního koridoru, propojení národních energetických síti, ci jednotný unijní postup ve vztahu k soucasným (Rusku), ale také potenciálním producentským zemím, predevsím ze Strední Asie a kaspického regionu.

Otázku energetické bezpecnosti zmínil v rade vystoupení a rozhovoru také ceský prezident. Václav Klaus ovsem Ruskou federaci nevnímá jako hrozbu energetické bezpecnosti. Naopak Rusko povazuje za hlavního dodavatele ropy a zemního plynu nejen pro Ceskou republiku, ale i pro celou EU. S Ruskem je proto potreba budovat dlouhodobé a stabilní partnerství zalozené na vzájemne výhodných vztazích.

Z výse uvedeného vyplývá, ze vnejsí energetické vztahy muzeme oznacit za relevantní téma ceské debaty o energetické bezpecnosti a zahranicních vztazích. Téma se objevuje ve strategických (vládních) dokumentech posledních nekolika let a projevech nejvyssích vládních a politických predstavitelu CR, ale zároven bylo definováno jako jedno z klícových priorit ceského predsednictví v Rade EU.

2.2. Konsenzus

"Druhým kritériem je kritérium konsenzu. To stanoví, ze spolecensky relevantní otázka, která se stala soucástí verejné deliberace, vskutku povede k takové promene postoju deliberujících, ze postupne vykrystalizuje politický konsenzus stran resení této otázky. Pri zkoumání, zda vznikl konsenzus ci nikoliv, je treba rozlisovat (a) cíle urcité politiky, (b) obecné strategie, jejichz prostrednictvím tohoto cíle má být dosazeno, a (c) konkrétní taktické kroky. Cílem empirického výzkumu by potom melo být prozkoumat, na jaké míre obecnosti jeste existuje vseobecná shoda a kde jiz konsenzus nalézt není mozné" (Kratochvíl 2010: 26-27).

Vyhodnocení kritéria konsenzu na základe analýzy vládních dokumentu a programových dokumentu parlamentních politických stran se do velké míry vztahuje na skutecnosti uvedené v prípade relevance. Prestoze tématu vnejsích energetických vztahu nevenovaly vsechny politické strany stejnou pozornost, na srovnání programových dokumentu k volbám 2006 a 2010 je zrejmé, ze alespon k minimální reflexi doslo.

Otázka energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenze byla relevantním tématem pro ODS, SZ a v omezené míre také pro KDU-CSL, predevsím ve vztahu k energetické závislosti na Ruské federaci, která je vnímána jako hrozba. Naproti tomu v prozkoumaných programových dokumentech CSSD a KSCM nebyla otázka energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenze zmínena vubec, nebo jen okrajove. Obe strany kladly duraz predevsím na vnitrní dimenzi energetické bezpecnosti CR.

Z politických stran to byla práve ODS, v jejíz vetsine programových dokumentu o bezpecnostní a zahranicní politice CR se téma vnejsí dimenze energetické bezpecnosti objevilo nejcasteji a opakovane. Zároven skutecnost, ze ODS byla v letech 2006-2009 nejvetsí stranou vládní koalice, mela ve svém dusledku podstatný vliv na ceskou politickou scénu, která v uvedeném období prijala myslenkový proud ODS. Ten se vyznacuje atlantickým pojetím energetické bezpecnosti, které klade duraz na existenci "nepohodlné" závislosti na Rusku a nutnosti jejího omezení prostrednictví diverzifikace dovozu energetických surovin a hledání nových partneru (Hynek, Skrítecký 2010a: 89). K dominantnímu postavení tohoto smeru prispel i soubeh ceského predsednictví s rusko-ukrajinskou plynovou krizí z pocátku roku 2009. Témata energetické bezpecnosti, solidarity v energetických vztazích mezi clenskými státy EU, vztahy s potenciálními dodavateli v jihovýchodním smeru a moznosti realizace Jizního energetického koridoru se staly dominantním myslenkovým rámcem pro uvazování o vnejsích energetických vztazích CR.

Vsechny tyto myslenky je mozné naleznout nejen ve Zpráve Pacesovy komise, která mela být podkladem pro vypracování nové strategické energetické koncepce, ale jejíz závery nakonec nebyly respektovány. Ale predevsím i v aktualizované Státní energetické koncepci z roku 2010, která muze slouzit jako kritérium konsenzu nad vnejsí energetickou bezpecností.

Pokud existují paralelní názory na danou problematiku, lze je oznacit za vedlejsí az marginální. Zároven v soucasné dobe alternativní myslenkový proud na politické scéne, vymezené relevantními politickými stranami, neexistuje, ci není dostatecne medializován. Proto, pomineme-li rozdíly jednotlivých politických stran v prioritách energetické politiky a zajistování energetické bezpecnosti CR, je mozné hovorit o "tichém konsenzu" v oblasti vnejsí dimenze energetické bezpecnosti.

2.3. Vnejsí prijatelnost

"Predchozí dve kritéria, tj. relevance a konsensus, jsou základními kritérii pro posouzení domácí legitimity urcité politiky. K nim je ovsem treba pripojit jeste tretí kritérium národního zájmu. Tímto kritériem je kritérium vnejsí prijatelnosti, které domácí legitimitu propojuje s její vnejsí analogií" (Kratochvíl 2010: 28-29). Klícovou referencní skupinou pro kritérium vnejsí prijatelnosti jsou prirozene clenské zeme Evropské unie (Hynek, Strítecký 2010: 25).

Jak bylo jiz jednou receno, tremi dominantními tématy energetické politiky na evropské úrovni jsou boj proti zmenám klimatu, podpora konkurenceschopnosti-liberalizace a zabezpecení dodávek. Tyto principy jsou ukotveny ve sdelení Energetická politika pro Evropu. V oblasti vnejsích energetických vztahu jsou v dokumentech Evropské komise zmíneny predevsím regiony Maghrebu, Mashreku a kaspického regionu/Strední Asie jako prioritní oblasti rozvoje vnejsích energetických vztahu s cílem diverzifikace dodávek energií, predevsím zemního plynu. Dalsím, neméne dulezitým cílem je potom prohloubení energetického dialogu s Ruskem (European Commission 2007). Energetika je obsazena rovnez v Evropské politice sousedství, i kdyz v tomto prípade je pouze jedním z témat. V této oblasti je jednou z prioritních oblastí postsovetský prostor v rámci tzv. Východního partnerství, které zahrnuje i Ukrajinu a Ázerbájdzán jako významné tranzitní a zdrojové zeme (Kuchynková 2010).

Ceský príspevek k vnejsí energetické politice EU nabyl na významu predevsím v dobe predsednictví v Rade EU. Vedle dialogu s Ruskem a resení plynové krize byla prioritním tématem ceského predsednictví diverzifikace prepravních tras. V této oblasti byl 8. kvetna 2009 úspesne realizován prazský summit k Jiznímu koridoru Nové hedvábné stezky, který podtrhl strategický význam producentských a tranzitních zemí s významem pro tento strategický projekt. Behem summitu byla podepsána spolecná deklarace mezi EU a Ázerbájdzánem, Gruzií, Tureckem a Egyptem, která se mela stát základem pro dalsí intenzivní spolupráci mezi EU a státy daného regionu.13 Jiz v dobe svédského predsednictví následovalo v Ankare slavnostní podepsání multilaterální dohody o realizaci projektu plynovodu Nabucco mezi zúcastnenými státy (Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Madarsko a Rakousko), ke kterému se vsak nepripojila hlavní plánovaná producentská zeme - Ázerbájdzán.

Na zahrnutí problematiky diverzifikace z duvodu vysoké importní závislosti na ruské rope a zemním plynu, která nachází sirokou podporu predevsím mezi novými clenskými státy a je v souladu s dokumenty Evropské komise, je mozné dokumentovat soulad mezi ceskou predstavou o vnejsí energetické politice a její evropskou dimenzí. V rámci ceské debaty je jako prioritní povazován východní diverzifikacní smer s cílem prosadit význam a realizaci Jizního koridoru na úkor konkurencních projektu Ruské federace.

Na úrovni multilaterálních vztahu se rovnez objevuje snaha o posílení vztahu se zdrojovými i tranzitními zememi a rozsírení energetického acquis za hranice EU, s címz pocítá napríklad Smlouva o Energetickém spolecenství ci Iniciativa z Baku. CR úspesne podporuje projekt Východního partnerství v rámci Evropské politiky sousedství. Prínosem ceského predsednictví v tomto smeru bylo konání zahajovacího summitu Východního partnerství v Praze.

Ceská debata a smerování vnejsí energetické politiky tedy zapadá do prioritních oblastí EU, avsak je nutno podotknout, ze v rámci Unie fungují paralelní projekty, jak v otázkách mozných diverzifikacních smeru, tak v otázkách Evropské politiky sousedství, napríklad stredomorský energetický koridor ci Unie pro Stredomorí. Ceskou pozici je tedy mozno chápat jako dominantní smer v rámci Evropské unie, presto lze naplnení cílu ceské vnejsí energetické politiky, predevsím ve vztahu k úspesnému rozvoji energetické dimenze Východního partnerství a realizaci Jizního energetického koridoru, povazovat za projekt, jehoz úspesná realizace zustává nejistá.

Rada techto projektu vcetne výstavby nových evropských produktovodu je bez zapojení dalsích zemí Evropské unie velmi tezko uskutecnitelná. Proces formování vnejsí dimenze energetické politiky EU nezustává proto bez odezvy u clenských státu, z nichz nekteré nejsou prílis ochotny se vzdát svojí suverenity v oblasti energetiky. V soucasné dobe tak není mozno hovorit o jednotné energetické politice EU, ale spíse o 27 národních energetických politikách a paralelní snaze o vytvorení zastresující evropské politiky nejen v kontextu fungování vnitrního trhu s energiemi, ale také vnejsích vztahu s klícovými dodavateli.

Záver

Tento clánek si kladl za cíl analyzovat ceskou politickou debatu o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti a v jejím kontextu posoudit slucitelnost, nebo naopak neslucitelnost tématu vnejsí energetické bezpecnosti s národními preferencemi CR. Clánek byl rozdelen do dvou cástí.

V první cásti jsme pomocí tematické a obsahové analýzy v ceském diskurzu identifikovali prítomnost otázky energetické bezpecnosti a kritéria její vnejsí dimenze, kterými jsou: 1) bezpecnost ve vztahu k zajistení energetických potreb státu, tj. Ceské republiky, ale i celé EU, 2) závislost ve vztahu k dovozu energetických surovin, kterou je potreba snízit jak na úrovni CR, tak v rámci Evropské unie, 3) krize ve vztahu k nedostatku energetických surovin, jenz predstavuje hlavní hrozbu energetické bezpecnosti Evropské unie vcetne CR a 4) vnejsí vztahy ve smyslu spolupráce s dodavateli energetických surovin, které mají posílit diverzifikaci prepravních tras a zdroju. Dalsími evropskými tématy ceské debaty o energetické bezpecnosti, byt v omezené míre, byla jednak liberalizace energetického trhu, jednak celoevropská diskuze o klimatickoenergetickém balícku.

Intenzita diskurzu o vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti v ceském prostredí byla ve zkoumaném casovém období 2006 az 2010 ovlivnena zejména: 1) nekolika ropnými a plynovými krizemi, 2) prubehem ceského predsednictví v Rade EU v první polovine roku 2009, kdy energetika byla jedním ze trí klícových témat a 3) radou legislativních a politických opatrení ze strany EU k zajistení energetické bezpecnosti clenských státu. Ceská politická debata o energetické bezpecnosti a její vnejsí dimenzi vykazovala v daném období silný atlantický charakter, jehoz hlavním myslenkovým nositelem je ODS.

Ve druhé cásti tohoto clánku jsme napojili predchozí analýzu ceského diskurzu o energetické bezpecnosti na procedurální kritéria národního zájmu s cílem zjistit, je-li mozné vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti povazovat za národní zájem Ceské republiky. Autori pak dosli k záveru, ze otázka vnejsí dimenze energetické bezpecnosti je bezesporu relevantní, vykazuje specifické znaky konsenzu a z pohledu EU ji lze povazovat za prijatelnou. Vnejsí dimenzi energetické bezpecnosti pak lze v intencích tohoto clánku povazovat za ceský národní zájem.

Footnote

2 Termín energetická bezpecnost je pomerne siroký a není lehké jej definovat. V tomto clánku chápeme energetickou bezpecnost jako zajistení plynulých a stabilních dodávek energií za prijatelnou cenu. Zároven tuto definici energetické bezpecnosti rozsirujeme o tri klícové aspekty, kterými jsou: 1) moznost substituce, 2) diverzifikace zdrojových oblastí a 3) bezpecnost prepravních tras. Dále srov. Yergin 2006; Haghighi 2007; Sovacool 2011.

3 Sociální konstruktivismus zpochybnuje samotnou racionalistickou povahu zájmu a zpusob jejich vytvárení. Normativní a myslenkové struktury poskytují význam materiálním objektum a utvárejí i vlastní identitu aktéru. Jako takové konstituují i zájmy aktéru, nebot identity jsou základem pro zájmy (Kratochvíl, Drulák 2009: 264).

4 Zároven byla na Ústavu mezinárodních vztahu zadána reserse v casovém období cerven 2006 az cerven 2010 na stejná ctyri témata vnejsí dimenze energetické bezpecnosti CR. Ta byla odvozena z neutrálního ceského zpravodajského zdroje - z Ceské tiskové kanceláre (CTK). Celkem jde o 441 stran reserse rozdelených podle jednotlivých témat následovne:

1)Bezpecnost ve vztahu k zajistení energetických potreb státu - celkem 124 stran reserse, ve kterých se slovo "bezpecnost" objevilo 128krát.

2)Závislost ve vztahu k dovozu energetických surovin - celkem 82 stran reserse, ve kterých se slovo "závislost" objevilo 64krát

3) Krize ve vztahu k nedostatku energetických surovin - celkem 134 stran reserse, ve kterých se slovo "krize" objevilo 152krát.

Vnejsí vztahy ve smyslu spolupráce s dodavateli energetických surovin - celkem 101 stran reserse, ve kterých se slovo "vnejsí" objevilo 11krát a slovo "vztah/y" se objevilo 18krát.

5 Do vzorku vystoupení nejvyssích vládních predstavitelu CR nebyl zámerne zahrnut místopredseda vlády pro evropské zálezitosti, resp. ministr pro evropské zálezitosti, nebot tento úrad byl zrízen az zacátkem roku 2007, tedy v období druhé Topolánkovy vlády.

6 Klimaticko-energetický balícek byl schválen Evropským parlamentem a Radou v prosinci 2008. Ten prevádí do legislativní podoby ambiciózní cíle pro rok 2020 - snízení emisí CO2 o 20 % a zvýsení podílu obnovitelných zdroju v celkovém energetickém mixu na 20 %. Dále k tomu srov. Kuchynková 2010; Cernoch, Zapletalová, Vlcek 2010.

7 Martin Ríman byl ministrem prumyslu a obchodu jak v první tak ve druhé Topolánkove vláde.

8 Soubory legislativních norem vytvárejících právní podmínky a pro vznik liberálního trhu s energiemi na území Evropské unie. Dále k tomu srov. Kovacovská 2011; Tichý 2011.

9 Alexandr Vondra byl ministrem zahranicí v první vláde Mirka Topolánka.

10 Karel Schwarzenberg byl ministrem zahranicí ve druhé vláde Mirka Topolánka.

11 Jan Kohout byl ministrem zahranicí v úrednické vláde Jana Fischera.

12 Klícové je pritom zjistení, zda je urcitá politika oboustranne legitimní, tzn. ze je a) výsledkem legitimizacního procesu v domácím prostredí, které vede ke konsensuálnímu stanovisku v relevantní oblasti politiky, a ze b) je tato politika prijatelná i pro vnejsí partnery daného politického spolecenství (Kratochvíl 2010: 29).

13 S projektem Jizního koridoru vyjádrily souhlas také stredoasijské republiky Kazachstán, Turkmenistán a Uzbekistán, jez byly do deklarace téz jmenovite zarazeny, nicméne memorandum jako takové odmítly podepsat (Hynek, Strítecký 2010a: 100).

References

Literatura/ Bibliography

Uvedené elektronické zdroje overeny ke dni 01. 04. 2012.

Balzacq, T. (2005): The Three Faces of Securitization: Political Agency, Audience and Context, European Journal of International Relations, roc. 11, c. 2, s. 171-201

Bartuska, V. (2008): Václav Bartuska - velvyslanec Ceské republiky pro energetickou bezpecnost, Ceský rozhlas 1 Radiozurnál, 13. brezna 2008, on-line text (http://www.rozhlas.cz/ radiozurnal/publicistika/_zprava/434047).

Bartuska, V. (2008a): Václav Bartuska, velvyslanec pro energetickou bezpecnost, Ceský rozhlas 1 Radiozurnál, 23. prosince 2008, on-line text (http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publicistika /_zprava/529767).

Bartuska, V. (2009): Pozvání prijal velvyslanec CR pro otázky energetické bezpecnosti Václav Bartuska, CRo 6, 29.10.2009, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/ archivy/z_medii/pozvani_prijal_velvyslanec_cr_pro_otazky.html).

Bartuska, V. (2009a): Energetická bezpecnost Evropy - fikce ci reálný cíl, CRo Rádio Cesko 2.7.2009, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/ energeticka _ bezpecnost_evropy_fikce_ci.html).

Bartuska, V. (2009b): Jsme vydíratelní jeste tak 10 let, Hospodárské noviny, 16.1.2009, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/bartuska_jsme_vydiratelni_ jeste_tak_10.html).

Bartuska, V. (2009c): Václav Bartuska, velvyslanec pro energetickou bezpecnost Ceské republiky, Ceský rozhlas 1 Radiozurnál, 14. cervence 2009, on-line text (http://www.rozhlas.cz/ radiozurnál /dvacetminut/_zprava/605925).

Bartuska, V. (2009d): Plynová krize znovu nastane, o tom nepochybuji, Lidové noviny, 25.3.2009, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/rozhodne _se_ nesmime_nechat_porad_vydirat.html).

Bartuska, V. (2009e): Rusové nám vlastne delají dobrou sluzbu, Hospodárské noviny, 6.11.2009, online text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/rusove_nam_ vlastne_delaji_dobrou_sluzbu.html).

Bartuska, V. (2009f): Plynovod Nabucco, CT 24, 13.7.2009, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/plynovod_nabucco.html ).

Bartuska, V. (2009g): Dostavba Temelína, CT 24, 8.11.2009, porad: Otázky Václava Moravce II., on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/dostavba_ temelina.html).

Bartuska, V. (2010): Energetická nezávislost na Rusku, CRo Rádio Cesko, 14.1.2010, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/z_medii/energeticka_nezavislost_ na_rusku.html).

Burchill, S. (et al.) (2009): Theories of International Relations, 4th Edition, New York, Palgrave Macmillan.

Buzan, B. - Waever, O. - de Wilde, J. (2005): Bezpecnost - Nový rámec pro analýzu, Brno, Barrister & Principal.

Cernoch, F. - Zapletalová, V. - Vlcek. T. (2010): Energetická politika CR v rozhodování politických stran: agregace a artikulace zájmu z hlediska jejich intenzity a konzistence, Stredoevropské politické studie, roc. XII, c. 4, on-line text (http://www.cepsr.com/clanek.php? ID=421).

CSSD (2006): Volební program CSSD: Jistoty a prosperita, on-line text (http://www.volby- 2006.cz/pdf/volebni_program_CSSD.pdf).

CSSD (2010): Program zmeny a nadeje: Lepsí budoucnost pro obycejné lidi, on-line text (http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/volebni_program_velky.pdf).

European Commission (2000): Green paper - Towards a European strategy for the security of energy supply, COM(2000) 769 final, on-line text (http://ec.europa.eu/energy/green-paper-energy-supply/ doc/green_paper_energy_supply_en.pdf).

European Commission. (2006): Green Paper: A European Strategy for Sustainable, Competitive and Secure Energy, COM(2006) 105 final, on-line text (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUri Serv.do?uri=COM:2006:0105:FIN:EN:PDF).

European Commission (2007): Communication from the Commission to the European Council and the European Parliament. An Energy Policy for Europe, COM(2007) 1 final, on-line text (http://eurlex. europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2007:0001:FIN:EN: PDF).

Fairclough, N. (1992): Discourse adn Social Change, Cambridge, Polity Press.

Fischer, J. (2009): Projev Jana Fischera na Konferenci výboru pro evropské zálezitosti parlamentu EU, 11. 5. 2009, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/clenovevlady/premier/vyznamne-projevy/ projev-jana-fischera-na-konferenci-vyborupro-evropske-zalezitosti-parlamentu-eu-57367/).

Fischer, J. (2009a): Tisková konference k záveru ceského predsednictví, 29.6.2009, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tiskove-konference/tiskova-konferencek-zaveruceskeho- predsednictvi-29-6-2009-59860/).

Haghighi, S. (2007): Energy Security: The External Legal Relations of the European Union with Major Oiland Gas-Supplying Countries, Oxford, Hart Publishing.

Hynek, N.-Strítecký, V. (2010): Ceský diskurz o protiraketové obrane a národní zájem, Mezinárodní vztahy, roc. 45, c. 1, s. 5-32.

Hynek, N.-Strítecký, V. (2010a): Energetická bezpecnost podle ceských atlantistu, in: Drulák, P. - Strítecký, V. (eds.): Hledání ceských zájmu. Mezinárodní bezpecnost, Praha, Ústav mezinárodních vztahu.

KDU-CSL (2006): Volební program Volby 2006: Klidná síla, on-line text (www.kducsl.cz/.../Volby/ 2006/...volby/.../program_preambule_pdf.pdf.aspx).

KDU-CSL (2010): Volební program 2010-2014: To lepsí v nás, on-line text (http://www.kdu.cz/ Kdu/media/Kdu/Volby/KDU_program.pdf).

Klaus, V. (2006): Projev prezidenta republiky Václava Klause na státní veceri s prezidentem Ruské federace Vladimirem V. Putinem, 1. 3. 2006, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/2034).

Klaus, V. (2006a): Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro deník Kommersant, 28. 2. 2006, online text (http://www.klaus.cz/clanky/100).

Klaus, V. (2006b): Teze vystoupení prezidenta Václava Klause na summitu EU v Lahti 20. 10. 2006 o energetické politice, 20. 10. 2006, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/1171).

Klaus, V. (2006c): Teze k Úvodnímu vystoupení na lánském summitu V4, 15. 9. 2006, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/2448).

Klaus, V. (2007): Projev prezidenta republiky pri státní návsteve Ruské federace, 27. 4. 2007, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/1444).

Klaus, V. (2007a): Ceská verze interview pro dpa nad vydáním nemeckého prekladu knihy "Modrá nikoli zelená planeta", 12. 11. 2007, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/1365).

Klaus, V. (2008): Interview prezidenta republiky pro rakouský deník Kronen Zeitung, 20.8. 2008, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/1517).

Klaus, V. (2009): Odpovedi prezidenta republiky pro ruský deník Kommersant, 23. 7. 2009, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/1611).

Klaus, V. (2009a): Projev prezidenta republiky na státní veceri u prílezitosti návstevy prezidenta Turecka, 29. 4. 2009, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/2047).

Klaus, V. (2010): Projev prezidenta republiky na státní veceri u prílezitosti návstevy polského prezidenta, 21. 1. 2010, on-line text (http://www.klaus.cz/clanky/2498).

Kohout, J (2009): Být ted ministrem je jako jízda na horské dráze, E15, 18.5.2009, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministra_ kohouta_2009/x2009_05_18_byt_ted_ministrem_je_jako_jizda_na_horske_draze.html).

Kohout, J (2009a): Rozhovor redaktoru Jany Smídové a Petra Holuba s ministrem Janem Kohoutem v Ceském rozhlase 6, 17.12.2009, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/ archivy/clanky_a_projevy_ministra_kohouta_2009/x2009_12_17_rozhovor_s_ministrem_za hranici.html).

Kovacovská, L. (2011): Liberalizace vnitrního trhu s elektrinou a zemním plynem jako prostredek zajistování energetické bezpecnosti EU, Soucasná Evropa, roc. XVII, c. 1, s. 57-91.

Kratochvíl, P. (2009): Návrat k normativite: Národní zájem jako teoretická kategorie, Politologický casopis, roc. XVI, c. 1, s. 3-20.

Kratochvíl, P. (2010): Národní zájem a jeho legitimita, in: Drulák, P. - Strítecký, V. (eds.). Hledání ceských zájmu. Mezinárodní bezpecnost, Praha, Ústav mezinárodních vztahu.

Kratochvíl, P. - Drulák, P. (2009, eds): Encyklopedie mezinárodních vztahu, Praha, Portál.

Krippendorff, K. (2004): Content Analysis. An Introduction to Its Methodology, London, Sage.

Krpec, O. (2009): Národní zájmy v moderní demokracii - Ceská republika, Brno, Mezinárodní politologický ústav.

KSCM (2006): Volební program Komunistické strany Cech a Moravy na období 2006 - 2010, on-line text (www.blisty.cz/kfoto/volby2006/kscm_prog_pro-uv.doc).

KSCM (2010): Volební program KSCM pro volby do Poslanecké snemovny PCR 2010, on-line text (http://kscmpraha11.webz.cz/Volebn%C3%AD%20 program KSCM.pdf).

Kuchynková, P. (2009): Rusko v ceské zahranicní politice, in: Koran, M. a kol. Ceská zahranicní politika v roce 2009, Praha, Ústav mezinárodních vztahu.

Kuchynková, P. (2010): Vývoj vztahu Ruské federace a Evropské unie v kontextu problematiky energetické bezpecnosti, disertacní práce, Brno, MU, nepublikováno.

McDonald, M. (2008): Securitization and the Construction of Security, European Journal of International Relations, roc. 14, c. 4, s. 563-587.

Milliken, J. L.(1999): The Study of Discourse in International Relations: A Critique of Research a Methods, European Journal of International Relations, roc. 5, c. 2, s. 225-254.

Ministerstvo prumyslu a obchodu CR (2004): Státní energetická koncepce Ceské republiky (schválená usnesením vlády Ceské republiky c. 211 ze dne 10. brezna 2004), on-line text (http://download.mpo.cz/get/26650/45632/552381/priloha003.doc>.

Ministerstvo prumyslu a obchodu CR (2010a): Aktualizace Státní energetické koncepce Ceské republiky - únor 2010, on-line text (http://download.mpo.cz/get/26650/45632/552383/priloha 001.pdf>.

ODS (2006). Volební program 2006: Spolecne pro lepsí zivot, on-line text (http://www.ods.cz/docs/ programy/program_2006.pdf).

ODS (2010): Podrobný volební program: Resení, která pomáhají, on-line text (http://www.ods.cz/ docs/programy/volebni-program2010.pdf).

ODS (2010a): Vize 2020, on-line text (http://www.vize2020.cz/).

ODS (2010b): Ceská republika v Evrope a ve svete: sborník príspevku, on-line text (http://vize2020.cz/ docs/sbornik-cr-evropa-svet.pdf).

Paces, V. (2008): Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potreb Ceské republiky v dlouhodobém casovém horizontu, verze k oponenture, zárí 2008, on-line text (http://www.vlada.cz/assets/cs/rvk/NOK/aktuality/Pracovni-verze-k-oponenture.pdf).

Phillips, N.-Hardy, C. (2002): Discourse Analysis: Investigating Processes of Social Construction, London, Sage Publication.

Ríman, M. (2007): Televizní noviny TV Nova, 08.01.2007, on-line text (http://www.zpravy.ods.cz/ prispevek.php?ID=4508).

Ríman, M. (2007a): Otázka dne, Radiozurnál, 08.03.2007, on-line text (http://www.zpravy. ods.cz/prispevek.php?ID=4740).

Ríman, M. (2008): Dvacet minut Radiozurnálu, Radiozurnál, 20.02.2008, on-line text (http://www.zpravy.ods.cz/prispevek.php?ID=6268).

Ríman, M. (2008a): Je cas naskocit do vlaku renezance jádra, E15, 21.04.2008, on-line text (http://zpravy.ods.cz/prispevek.php?ID=6584).

Ríman, M. (2009): Jsme obetí politického stretu Ukrajiny s Ruskem, iHNed.cz, 06.01.2009, on-line text (http://zpravy.ods.cz/prispevek.php?ID=8834).

Ríman, M. (2009a): Schuzka Ruska a Ukrajiny je prelom, Lidové noviny, 17.01.2009, on-line text (http://zpravy.ods.cz/prispevek.php?ID=8931).

Ríman, M. (2009b): Je treba urychlit nové projekty, E15, 28.1.2009, on-line text (http://www.mpo.cz/dokument55119.html).

Schwarzenberg, K. (2008): Rozhovor redaktora Martina Veselovského s ministrem Schwarzenbergem v Ceskem rozhlasu 1 - Radiozurnálu, 11.2.2008, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministra_schwarzenberga_1/rozhovor_s_ministrem _ karlem.html).

Schwarzenberg, K. (2008a): Je tezké ríci nekomu "vypadni", Týden, 28.7.2008, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministra_s chwarzenberga_1/je_tezke_rici_nekomu_vypadni.html).

Sovacool, B., K. (2011, ed.): The Routledge Handbook of Energy Security, London and New York, Routledge Taylor &Francis Group.

SZ (2006): Volební program: Kvalita zivota, on-line text (http://strana.zeleni.cz/271/clanek/ volebni-program-strany-zelenych-kvalita-zivota/).

SZ (2010): Volební program Strany zelených pro volby do Poslanecké snemovny 2010, on-line text (http://www.zeleni.cz/underwood/download/files/sz-volebni-program-2010.pdf).

Tichý, L. (2011): Liberalizace energetického trhu v EU a pozice Ceské republiky, Soucasná Evropa, roc. XVII, c. 2, s. 137-158.

Topolánek, M. (2006): Projev premiéra Mirka Topolánka na setkání s velvyslanci v CR dne 13. zárí 2006, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/za-premierem-a-vladou/-projev-premieramirkatopolanka- na-setkani-s-velvyslanci-v-cr-dne-13-zari-2006-18979/).

Topolánek, M. (2006a): Projev predsedy vlády CR Mirka Topolánka na konferenci Prague Energy Forum, 23. 10. 2006, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/za-premierem-a-vladou/projev-predsedyvlady- crmirka-topolanka-na-konferenci-prague-energy-forum-2006-v-budoveradiasvobodna- evropa-v-pondeli-23-10-2006-19698/).

Topolánek, M. (2008): Projev premiéra Mirka Topolánka na summitu Evropské rady v Bruselu 11. 12. 2008, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/za-premierem-a-vladou/projevpremiera-mirkatopolanka- na-summitu-evropske-rady-v-bruselu-11-12-2008-46963/).

Topolánek, M. (2008a): Projev premiéra Mirka Topolánka na Evropském jaderném fóru v Bratislave, 3. 11. 2008, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/za-premierem-a vladou/projevpremiera-mirkatopolanka- na-evropskem-jadernem-foru-v-bratislave-3-11-2008-44644/).

Topolánek, M. (2009): Projev Mirka Topolánka na summitu Nabucco, 27.1. 2009, on-line text (http://www.eu2009.cz/cz/news-and-documents/speeches-interviews/projevmirkatopolanka- na-summitu-nabucco-7777/).

Topolánek, M. (2009a): Projev predsedy vlády Mirka Topolánka na 9. energetickém kongresu CR, 10. 3. 2009, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/premier/vyznamneprojevy/ projev-predsedy-vlady-mirka-topolanka-na-9-energetickemkongresu-cr;-10-3-2009-54619/).

Tosovský, V. (2009): Az porádný black-out otevre lidem oci, EURO, 2.11.2009, on-line text (http://www.mpo.cz/dokument65975.html).

Tosovský, V. (2009a): Jednou to uhlí bude potreba vytezit, Hospodárské noviny, 15.10.2009, on-line text (http://www.mpo.cz/dokument65388.html).

Vláda CR (2006): Programové prohlásení vlády, on-line text (http://www.vlada.cz/ assets/clenovevlady/ historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/mirek-topolanek-1/Programove -prohlaseni-vlady.pdf).

Vláda CR (2007): Programové prohlásení vlády, on-line text (http://www.vlada.cz/scripts/ detail.php?id=20780).

Vláda CR (2007a): Trojkoalicní smlouva ODS-KDU-CSL-SZ, on-line text (http://www.vlada.cz /assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/mirektopolanek- 2/3Ksmlouva.pdf).

Vláda CR (2009): Pracovní program ceského predsednictví: Evropa bez bariér, on-line text (http://www.euroskop.cz/gallery/38/11622-pracovni_program_ceskeho _predsednictvi_evropa_bez_barier.pdf).

Vláda CR (2009a): Programové prohlásení vlády CR 2009, on-line text (http://www.vlada.cz /assets/jednani-vlady/programove-prohlaseni/PVV-cerven-2009.pdf).

Vondra, A. (2006): Biomasa spasí zemedelce, Euro, 20. 11. 2006, on-line text (http://www.alexandrvondra.cz/?item=biomasa-spasizemedelce&category=aktuality).

Vondra, A. (2006a): Záznam rozhovoru redaktora Martina Veselovského s ministrem Vondrou v CRo 1 - Radiozurnálu, 30. 10. 2006, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy /clanky_a_projevy_ministra_vondry_2006/rozhovor_s_alexandrem_vondrou.html).

Wodak, R.-Meyer, M., J. (eds.). (2001): Methods of Critical Discourse Analysis, London, Sage.

Yergin, D. (2006): Ensuring Energy Security, Foreign Affairs, Vol. LXXXV, No. 2, pp. 70-82.