Content area
Full Text
Christiane BRENNER - Michal PULLMANN - Anja TIPPNER (eds.) After Utopia. Czechoslovak Normalization between Experiment and Experience, 1968-1989 Göttingen, Vanderhoeck & Ruprecht 2022, 406 s., ISBN 978-3-525-33614-4.
Nezávisle na tom, co v recenzované knize píše Jan Mervart (a nepíše toho zas tak moc), vyznívá česká historiografie období tzv. normalizace v posledních dvaceti letech poněkud nudně a trvale rozštěpeně. Na jedné straně stojí chápání „normalizace" jako utlačitelského režimu, kde represe přicházely zvnějšku či shora, který většinu občanů zatlačil do privátní sféry a různých šedých zón. Disent byl v tomto pojetí sice důležitou, ale přeci jen okrajovou záležitostí. S alternativním výkladem přicházejí tzv. revizionističtí historikové (vzhledem k historickému obsahu pojmu „revizionismus" je to snad nejhloupější možné označení): disidenty úplně pomíjejí jako nedůležité a zdůrazňují vzájemně prospěšnou dohodu mezi režimem a občany, stejně jako souběžnost reálného socialismu s dobovým děním na Západě. Ve vzájemných půtkách už obě strany dávno použily všechny dostupné argumenty, aniž by se interpretačně posunuly o píď a aniž by jedněm či druhým vadilo, že plausibilitu prvního výkladu poněkud kazí skutečnost, že někteří jeho stoupenci jím jen zakrývají svoje vlastní jednání za minulého režimu, zatímco stoupenci druhého narativu malují černé na bílo, pokud už přímo nezamlčují „nepohodlná" fakta.
Přiznám se, že jsem svazek Po utopii otvíral s dvojím velkým očekáváním. I když editoři knihy patří mezi čelné postavy „revizionistické" historie, nelze to říci o všech dalších autorech díla, byl jsem proto zvědav, jak v praxi dopadlo „vyjednávání" a „posouvání" pozic mezi jednotlivými aktéry. Snad jsem i doufal, že jeho prostřednictvím, stejně jako díky angažování značného množství mimočeských autorů, dojde k rozčísnutí zaseklých diskusí - či spíše paralelních monologů - a ke kýženému interpretačnímu posunu, který by nově osvítil ono temné období československé historie. V obojím jsem se ovšem důkladně zklamal.
Recenzovaná kniha vychází z pelhamské konference Collegia Carolina v listopadu 2018, přičemž editoři jenom poskládali referáty za sebe, aniž se zatěžovali odlišnými důrazy, natož vyzněním jednotlivých textů. Po propagační předmluvě, zdůrazňující „alternativní" výklad tzv. normalizace jako svého druhu společenského „experimentu", tak hned v první kapitole píše Thomas Lindenberger o vynuceném charakteru občanské loajality a v knize se setkáme i s označením reálného socialismu jako „totalitární společnosti", třebaže „po polovině padesátých let ... hlavně metaforickým" (Libuše Heczková a Kateřina Svatoňová). Nezredigovanost se však týká i jednotlivostí,...